| „5 otázek pro:” — Adam Pavlíček (červen 2016) |
© Photo credit: Jan Tichý
ADAM PAVLÍČEK
■■ Je kytara tvým nástrojem pro skládání?
Ano, všechny své skladby a písně skládám přímo u kytary. Občas mi zní nějaká hudba v hlavě, ale i přes své hudební vzdělání neumím zapisovat hudbu do not přímo. Takže sedím u kytary a „hledám“ na hmatníku to, co chci slyšet.
■■ Kde vyučuješ kytaru?
Hru na kytaru vyučuju už od svých 18 let a posledních asi 8 let je mým hlavním zázemím pro výuku soukromá ZUŠ Orphenica, Učím také na International School Of Music and Fine Arts a příležitostně dávám soukromé lekce. Výuka hry na kytaru mi dala již mnoho cenných zkušeností, sám jsem díky tomu pochopil mnoho nových věcí a setkání s velkým množstvím dětí, dospívajícíh i dospělých mi rozhodně velmi rozšiřuje obzory.
■■ Hraješ (hrál jsi) i na ulici?
Ano, hru na ulici jsem si hojně vyzkoušel. Před několika lety jsem s houslistou Marko Ferencem, se kterým hrajeme v duu Nuages, vydali na jih Rakouska do jistého lázeňského města. Týden, který jsme na místě strávili byl enormě bouřkový, takže počasí nám moc nepřálo:) Vrátili jsme se pak do Prahy a hráli jsem celé léto na nových zámeckých schodech u Pražského hradu. Byla to velmi dobrá zkušenost, ale mě hraní na ulici nakonec za srdce nevzalo a již se tam nevracím. Moje skladby jsou plné detailů, které na ulici zanikají a jsem povahou spíše introvert, takže ulice mi příliš nevyhovuje.
■■ Tvojí oblíbení skladatelé a interpreti poslední doby?
Moji oblíbení skladatelé a intepreti poslední doby jsou „neznámí“ písničkáři, se kterými se potkávám zejména na ‘openmic’ “U Božího mlýna”, který pořádáme s Honzou Ostrovem. Doma si moc hudbu nepouštím, v mhd či v autě také příliš neposlouchám. Mě prostě nejvíce baví živá hudba a úplně nejvíc mě bere za srdce zcela autentická vlastní tvorba neovlivněna jakýmkoli producentem.
■■ Co podle tebe činí hudebníka komplexním člověkem s vlastní identitou?
Hudebníci mají velkou výhodu již tím co dělají. Hudba vyžaduje velké soustředění a naučit se hrát na nějaký nástroj, či nacvičit program s kapelou, vyžaduje trpělivost. Také musíte umět vyjadřovat skrz hudbu své emoce a komunikovat hudbou s lidmi. Myslím si tedy, že hudebník se musí rozvíjet na mnoha úrovních. Asi každý na začátku napodobuje své vzory, ale postupně a přirozeně je třeba nechat vyznít sám sebe a na nic si nehrát. Může to udělat každý, protože každý je originál. Není to jednoduché, ale v zásadě postačí uvolnit se a stane se to samo. Nakonec je důležité zůstat pokorným.
_____________________________________________________________
| „5 otázek pro:” — Adam Pavlíček (červen 2016) |
© Photo credit: Jan Tichý
■■ Je kytara tvým nástrojem pro skládání?
Ano, všechny své skladby a písně skládám přímo u kytary. Občas mi zní nějaká hudba v hlavě, ale i přes své hudební vzdělání neumím zapisovat hudbu do not přímo. Takže sedím u kytary a „hledám“ na hmatníku to, co chci slyšet.
■■ Kde vyučuješ kytaru?
Hru na kytaru vyučuju už od svých 18 let a posledních asi 8 let je mým hlavním zázemím pro výuku soukromá ZUŠ Orphenica, Učím také na International School Of Music and Fine Arts a příležitostně dávám soukromé lekce. Výuka hry na kytaru mi dala již mnoho cenných zkušeností, sám jsem díky tomu pochopil mnoho nových věcí a setkání s velkým množstvím dětí, dospívajícíh i dospělých mi rozhodně velmi rozšiřuje obzory.
■■ Hraješ (hrál jsi) i na ulici?
Ano, hru na ulici jsem si hojně vyzkoušel. Před několika lety jsem s houslistou Marko Ferencem, se kterým hrajeme v duu Nuages, vydali na jih Rakouska do jistého lázeňského města. Týden, který jsme na místě strávili byl enormě bouřkový, takže počasí nám moc nepřálo:) Vrátili jsme se pak do Prahy a hráli jsem celé léto na nových zámeckých schodech u Pražského hradu. Byla to velmi dobrá zkušenost, ale mě hraní na ulici nakonec za srdce nevzalo a již se tam nevracím. Moje skladby jsou plné detailů, které na ulici zanikají a jsem povahou spíše introvert, takže ulice mi příliš nevyhovuje.
■■ Tvojí oblíbení skladatelé a interpreti poslední doby?
Moji oblíbení skladatelé a intepreti poslední doby jsou „neznámí“ písničkáři, se kterými se potkávám zejména na ‘openmic’ “U Božího mlýna”, který pořádáme s Honzou Ostrovem. Doma si moc hudbu nepouštím, v mhd či v autě také příliš neposlouchám. Mě prostě nejvíce baví živá hudba a úplně nejvíc mě bere za srdce zcela autentická vlastní tvorba neovlivněna jakýmkoli producentem.
■■ Co podle tebe činí hudebníka komplexním člověkem s vlastní identitou?
Hudebníci mají velkou výhodu již tím co dělají. Hudba vyžaduje velké soustředění a naučit se hrát na nějaký nástroj, či nacvičit program s kapelou, vyžaduje trpělivost. Také musíte umět vyjadřovat skrz hudbu své emoce a komunikovat hudbou s lidmi. Myslím si tedy, že hudebník se musí rozvíjet na mnoha úrovních. Asi každý na začátku napodobuje své vzory, ale postupně a přirozeně je třeba nechat vyznít sám sebe a na nic si nehrát. Může to udělat každý, protože každý je originál. Není to jednoduché, ale v zásadě postačí uvolnit se a stane se to samo. Nakonec je důležité zůstat pokorným.
_____________________________________________________________