Allegra Krieger — The Joys of Forgetting (August 7, 2020) 
∩•∩ Allegra Krieger je slibná začínající skladatelka z New Yorku s výrazným pohledem na contemporary grassroots folk. Její doporučující vzory jsou skladatelky Joanna Newsom, Sharon Van Etten a Lucy Dacus. The Joys of Forgetting je uspokojivá druhá studiovka, která by měla získat nové fanoušky a uznání v širším prostředí hudebních médií. Koncept trochu zaostává ve středě alba, naopak na začátku je rozhodně nejsilnější. Bez ohledu na to, ekonomická tvorba skladeb a jemné aranžování z ní činí užitečnou umělkyni, která si dává záležet na tepu doby, má dobré ucho.
∩•∩ Nejčastěji se zapomínání chápe jako neúspěch — zmeškané narozeniny nebo opomenuté výročí. Zapomenout však může také znamenat svobodu, osvobození od minulých záblesků bolesti. Allegra Krieger na svém debutovém albu The Joys of Forgetting zahrnuje myšlenku zapomenění jako úlevy. Krieger vyrůstala v předměstské Floridě a byla vychovávána pevně katolicky. Hodně z jejího dětství strávila v kostele, kde také studovala klasický klavír a zpívala ve sboru. Přestože byla povzbuzována k tomu, aby pokračovala v zasvěceném životě, vybrala si jinou cestu, oddělující se od náboženství. Následující roky přinesly neustálé přechody, změny osobnosti a místa. Od úklidu v motelu Death Valley až po výsadbu stromů v Georgii prozkoumala různé stránky sebe sama, sledovala ideály a vyhýbala se určitým pravdám. Když procházela svou vlastní ohebností či fexibilitou, pochopila význam zanechání něčeho za sebou. Osamělost a rozčarování, které doprovázely tento životní styl, ustoupily introspekci a vygenerovaly písně, které se staly součástí Joys of Forgetting. Stejně jako paměť samotná, její osobní růst protéká přes Joy of Forgetting. Usiluje o příjemného společníka, když spojuje nelineární tečky na její cestě. Když se odvíjí, klade si své pocity a touhy: najít někoho, komu by se dalo svěřit, mluvit po telefonu, dojet k příteli. Naučí se hledat útěchu v trpělivosti a shledává, že náklonnost je snadná, ale láska vyžaduje čas. Aranžmá jsou elegantní a nenápadná, zdůrazňují její krystalický hlas s akustickou kytarou, smyčci a jemně rolujícími perkusemi. A ačkoli Krieger po „July 123“ a „Circles“ albem „Joy of Forgetting“ argumentuje silně, její písně zanechávají trvalý otisk. S potěšením si ho rád pustím znovu a znovu. A už teď vím, že po jménech jako Arto Lindsay, Shilpa Ray, Renata Zeiguer, Larkin Grimm a Odetta Hartman je Allegra Krieger dalším silným koníkem labelu.The sad, simple truth,
no matter what you do
some things always remain.
The sad thing to know
no matter where you go
you will still feel the same
But how beautiful,
the push and the pull,
of the human race
Location: New York, New York
Album release: August 7th, 2020
Record Label: Northern Spy
Duration: 40:32
Tracks:
01. The Push And The Pull 3:30
02. Welcome 3:52
03. Telephone 3:15
04. It’s Nice To Believe 3:13
05. Every Side Of You 4:08
06. Forgot 5:19
07. Rot 3:07
08. Come In 4:14
09. Every Once In A While 3:23
10. I’m Gonna Drive 3:35
11. Where 2:56
The Band:
• Rob Taylor on Bass
• Jacob Matheus on Electric Guitar
• Eladio Rojas on Drums
Additional Musicians:
• Keys/Synth on tracks 1, 2, 3, 5, 8 by Adam Schatz
• Vocals on tracks 3 and 8 by Elise Leavy
• Electric Guitar on track 4 by Sam Talmadge
• Saxaphone on tracks 4 and 8 by Adam Schatz
• Violin on tracks 5 and 8 by Chase Potter
• Cello on track 5 by Alexandra Jones
• Piano on track 6 by Danae Greenfield
• Electric guitar on track 7 by Adam Schatz
• Violin on track 9 by Chris Overholser
• String Arr. on tracks 2 and 10 by Sam Talmadge
• Violins by Camellia Hartman and Odetta Hartman
• Violas by Sofia Basile and Elijah Spies
• Cellos by Sasha Ono and Alexandra Jones
Credits:
• Produced, Engineered, and Mixed by Adam Schatz.
• Engineered by Michael Coleman
• Mastered by Heba Kadry
• Photography: Liz Maney
• Artwork: Ellen Foster Price Review
Tim Clarke
∩•∩ Allegra Krieger puts her best foot forward on debut album The Joys of Forgetting. Opener “The Push and the Pull” alternates between chugging verses and a hesitant, reflective chorus, Krieger’s voice moving from a husky conversational tone into a shimmering, glassy register as she sings, “How beautiful, the push and the pull of the human race.” The snare drops out, pulling focus on Krieger and her acoustic guitar, while the verses offer up delicate Mellotron strains and electric guitar phrases that really catch the ear. It’s a fantastic song, whetting the appetite for what follows.
∩•∩ The unusual string arrangements on “Welcome” bring to mind Robert Kirby’s stellar work on Nick Drake’s first two albums, weaving a throughline between Krieger’s twanging vocal and the tumbling, stop~start drums. The droning guitar and devotional lyrics of “Forgot” sound desperate and sombre until a winking cowbell casts doubt on whether Krieger’s words and feelings match up; the yowling climax makes the result of her self~neglect painfully clear. Stomping single “Rot” follows, confidently clearing the air, coming across like Big Thief, or Sharon Van Etten circa Tramp. The lyrics here are especially good: “So give a little, take a lot / And live out your days like some sanctified parasite / And when your empire begins to rot / Return to the earth without a question, without a thought.” Speaking of Big Thief, the spare, pretty “Every Once in a While” is a late highlight, reminiscent of Adrianne Lenker’s solo work.
∩•∩ Though Krieger and producer Adam Schatz have clearly set the bar high on this polished 40~minute set, the more compelling songs tend to be those fleshed out with tasteful instrumentation, allowing Krieger’s core band — Jacob Matheus on electric guitar, Rob Taylor on bass, and Eladio Rojas on drums — to elegantly weave around her. The arrangements feel like natural extensions of the songs, rather than parts superimposed on top.
∩•∩ https://dustedmagazine.tumblr.com/Also:
By Matt Marciniec ⌊ 8 August 2020 ⌋ Score: ★★★½
∩•∩ https://sungenre.com/review/allegra-krieger-the-joys-of-forgetting/
Bandcamp: https://allegrakrieger.bandcamp.com/album/the-joys-of-forgetting?from=embed
INSTA: https://www.instagram.com/allegrakrieger/
FB: https://www.facebook.com/allegrakrieger
Label: https://northernspyrecs.com/product/thejoysofforgetting/
∩•∩ Nejčastěji se zapomínání chápe jako neúspěch — zmeškané narozeniny nebo opomenuté výročí. Zapomenout však může také znamenat svobodu, osvobození od minulých záblesků bolesti. Allegra Krieger na svém debutovém albu The Joys of Forgetting zahrnuje myšlenku zapomenění jako úlevy. Krieger vyrůstala v předměstské Floridě a byla vychovávána pevně katolicky. Hodně z jejího dětství strávila v kostele, kde také studovala klasický klavír a zpívala ve sboru. Přestože byla povzbuzována k tomu, aby pokračovala v zasvěceném životě, vybrala si jinou cestu, oddělující se od náboženství. Následující roky přinesly neustálé přechody, změny osobnosti a místa. Od úklidu v motelu Death Valley až po výsadbu stromů v Georgii prozkoumala různé stránky sebe sama, sledovala ideály a vyhýbala se určitým pravdám. Když procházela svou vlastní ohebností či fexibilitou, pochopila význam zanechání něčeho za sebou. Osamělost a rozčarování, které doprovázely tento životní styl, ustoupily introspekci a vygenerovaly písně, které se staly součástí Joys of Forgetting. Stejně jako paměť samotná, její osobní růst protéká přes Joy of Forgetting. Usiluje o příjemného společníka, když spojuje nelineární tečky na její cestě. Když se odvíjí, klade si své pocity a touhy: najít někoho, komu by se dalo svěřit, mluvit po telefonu, dojet k příteli. Naučí se hledat útěchu v trpělivosti a shledává, že náklonnost je snadná, ale láska vyžaduje čas. Aranžmá jsou elegantní a nenápadná, zdůrazňují její krystalický hlas s akustickou kytarou, smyčci a jemně rolujícími perkusemi. A ačkoli Krieger po „July 123“ a „Circles“ albem „Joy of Forgetting“ argumentuje silně, její písně zanechávají trvalý otisk. S potěšením si ho rád pustím znovu a znovu. A už teď vím, že po jménech jako Arto Lindsay, Shilpa Ray, Renata Zeiguer, Larkin Grimm a Odetta Hartman je Allegra Krieger dalším silným koníkem labelu.The sad, simple truth,
no matter what you do
some things always remain.
The sad thing to know
no matter where you go
you will still feel the same
But how beautiful,
the push and the pull,
of the human race
Location: New York, New York
Album release: August 7th, 2020
Record Label: Northern Spy
Duration: 40:32
Tracks:
01. The Push And The Pull 3:30
02. Welcome 3:52
03. Telephone 3:15
04. It’s Nice To Believe 3:13
05. Every Side Of You 4:08
06. Forgot 5:19
07. Rot 3:07
08. Come In 4:14
09. Every Once In A While 3:23
10. I’m Gonna Drive 3:35
11. Where 2:56
The Band:
• Rob Taylor on Bass
• Jacob Matheus on Electric Guitar
• Eladio Rojas on Drums
Additional Musicians:
• Keys/Synth on tracks 1, 2, 3, 5, 8 by Adam Schatz
• Vocals on tracks 3 and 8 by Elise Leavy
• Electric Guitar on track 4 by Sam Talmadge
• Saxaphone on tracks 4 and 8 by Adam Schatz
• Violin on tracks 5 and 8 by Chase Potter
• Cello on track 5 by Alexandra Jones
• Piano on track 6 by Danae Greenfield
• Electric guitar on track 7 by Adam Schatz
• Violin on track 9 by Chris Overholser
• String Arr. on tracks 2 and 10 by Sam Talmadge
• Violins by Camellia Hartman and Odetta Hartman
• Violas by Sofia Basile and Elijah Spies
• Cellos by Sasha Ono and Alexandra Jones
Credits:
• Produced, Engineered, and Mixed by Adam Schatz.
• Engineered by Michael Coleman
• Mastered by Heba Kadry
• Photography: Liz Maney
• Artwork: Ellen Foster Price Review
Tim Clarke
∩•∩ Allegra Krieger puts her best foot forward on debut album The Joys of Forgetting. Opener “The Push and the Pull” alternates between chugging verses and a hesitant, reflective chorus, Krieger’s voice moving from a husky conversational tone into a shimmering, glassy register as she sings, “How beautiful, the push and the pull of the human race.” The snare drops out, pulling focus on Krieger and her acoustic guitar, while the verses offer up delicate Mellotron strains and electric guitar phrases that really catch the ear. It’s a fantastic song, whetting the appetite for what follows.
∩•∩ The unusual string arrangements on “Welcome” bring to mind Robert Kirby’s stellar work on Nick Drake’s first two albums, weaving a throughline between Krieger’s twanging vocal and the tumbling, stop~start drums. The droning guitar and devotional lyrics of “Forgot” sound desperate and sombre until a winking cowbell casts doubt on whether Krieger’s words and feelings match up; the yowling climax makes the result of her self~neglect painfully clear. Stomping single “Rot” follows, confidently clearing the air, coming across like Big Thief, or Sharon Van Etten circa Tramp. The lyrics here are especially good: “So give a little, take a lot / And live out your days like some sanctified parasite / And when your empire begins to rot / Return to the earth without a question, without a thought.” Speaking of Big Thief, the spare, pretty “Every Once in a While” is a late highlight, reminiscent of Adrianne Lenker’s solo work.
∩•∩ Though Krieger and producer Adam Schatz have clearly set the bar high on this polished 40~minute set, the more compelling songs tend to be those fleshed out with tasteful instrumentation, allowing Krieger’s core band — Jacob Matheus on electric guitar, Rob Taylor on bass, and Eladio Rojas on drums — to elegantly weave around her. The arrangements feel like natural extensions of the songs, rather than parts superimposed on top.
∩•∩ https://dustedmagazine.tumblr.com/Also:
By Matt Marciniec ⌊ 8 August 2020 ⌋ Score: ★★★½
∩•∩ https://sungenre.com/review/allegra-krieger-the-joys-of-forgetting/
Bandcamp: https://allegrakrieger.bandcamp.com/album/the-joys-of-forgetting?from=embed
INSTA: https://www.instagram.com/allegrakrieger/
FB: https://www.facebook.com/allegrakrieger
Label: https://northernspyrecs.com/product/thejoysofforgetting/