| 6360 011 — Black Sabbath “Paranoid” 1970 |
6360 011 — Black Sabbath “Paranoid” 1970
✹ Druhé album Black Sabbath není ničím jiným, než postojem. Rozeznatelným face to face. Politicky napjatá a epická „War Pigs / Luke’s Wall“ jiskří úvodní attack tvrdou, přímočaře hravou a nezaměnitelnou hrou Billa Warda. Jeho způsob je nesrovnatelný v intervalech, důrazech na úder, kde by to jeden chlapec nečekal. Výrazně osobité a pro Black Sabbath typické písně s pečetí Ozzyho Osbourna, zaručují další a další fackovací songy jako surovou a craggy „Iron Man“ — ódu na metalovou hymnu. A co se týče titulu s vysokým oktanovým číslem, legenda říká, že kapela ji vyřídila za méně než půl hodiny. Není to špatné pro zářez, který v podstatě vytvořil šablonu pro thrash metal.
✹ Dále, album oplývá fantasy texty, které definovaly žánr. 3 855 lidí na Allmusic.com dává albu ✹✹✹✹✹. Ale neztrácejme čas: Paranoid nebyl jen nejoblíbenějším albem Black Sabbathu (v Británii to bylo číslo jedna, a „Paranoid“ a „Iron Man“ oba vyškrábaly americké grafy nahoru k Empire State Building navzdory prakticky neexistujícím rozhlasovým rotacím), je také jedním z největších nejvlivnější těžké metalové alba všech dob. Rafinovaný podpis Black Sabbath~sound na Paranoid — zdrcující hlasitost, mollový žalozpěv, pohřební zpěv, volně založený na heavy~blues~rocku — a aplikoval jej na nově konzistentní soubor písní s naprosto nezapomenutelnými riffy, z nichž většina dnes patří do ranku metalové klasiky všech dob . Tam, kde se rozšířené, vícedílné skladby na jejich debutu někdy zdály být jako neúmyslné, bezcílné, či bezúčelné džemy, jejich protějšky na albu Paranoid byly okamžitě cílevědomě zaměřeny, nasměřovány a provždy propůjčeny k epickému dramatu, postupem času neodmyslitelně náležejícímu k nadčasovému standardu — jako třeba „War Pigs“ a „Iron Man“ — s nejvíce okamžitě identifikovatelnými riffy v historii hardrocku). Materiál je neúprosně, neústupně a obscénně dark, pokrývá jak nadpřirozené / sci~fi hrůzy, tak skutečná traumata smrti, války, jaderného zničení, duševních chorob, drogových halucinací a zneužívání narkotik. Přesto Sabbath je zcela přesvědčivý, díky plíživým, zmateným závratím a bad~tripové depresi, tak děsivě vyvolané jejich hudbou. Dokonce i ty kvality, u kterých kritici po celá léta odsuzují album (a celý band), zvyšují celkový efekt — technickou jednoduchost, zpěv Ozzyho Osbourna a kytarový rejstřík Tony Iommiho; pasáže, kdy se texty noří do melodramat nebo trápení; nedostatek jemnosti a neobvyklý dynamický kontrast. Všechno se skládá z více než součtu jeho částí Jakoby úzkost, schovaná za hudbou, prostě požadovala, aby skupina dosáhla katarze tím, že celý ten paragliding v letu udržel jednotlivé vlastnosti ve střízlivě určeném kurzu, včetně vlastních omezení.
✹ V hudbě jsou limitace k dobru, občas. Monolitický a primárně výkonný Paranoid definoval zvuk a styl heavy metalu více, než jakékoli jiné album v rockové historii. „Fairies Wear Boots“ zůstala celá desetiletí zásadní volbou pro zařazení do koncertů, Ozzy dokonce používal i „Rat Salad“ na svých sólových koncertech. Pro některé fans byla jedinou hůře pochopitelnou skladbou „Planet Caravan“, ne však pro mne. Stále se k ní vracím. Je v ní něha, představa vesmírné karavany, přesah člověka a technicky precizní Iommiho sólo.
✹ Skutečným hrdinou je Tony Iommi, protože vytvořil kytarové riffy, které budou trvat navždy ... Navíc ten chlap může kdykoli, navíc ve správný čas dodat nadšené, vzrušující, plamenné sólo. Pokud by u někoho byla nějaká pochybnost o dědictví tohoto alba, poprosím, aby to zvážil: zašel jsem na jednu z výstav o Black Sabbath. A hádej co se stalo? Hráli téměř každou skladbu z tohoto alba. Black Sabbath „Paranoid je základním poslechem. Dědictví tohoto alba není možné překonat.
✹ SECOND STUDIO ALBUM FROM THE UK’S METAL HEROES, BLACK SABBATH. Paranoid was originally recorded in 1970 on the heels of Black Sabbath’s successful eponymous debut. It features many of their signature songs and is considered by many to be one of the greatest metal albums of all time. The majority of the songs evolved from onstage improvisational jams and were recorded over a period of five days. Includes the songs: “War Pigs,” “Paranoid,” “Iron Man,” and “Hand of Doom,” along with unreleased outtakes from the recording sessions. Sixteen tracks in all. Released by Warner Bros. on 180 gram double vinyl housed in a gatefold sleeve.
Location: Birmingham, England
Album released: Sep 18, 1970
Recording Location:
✹ Island Studios
✹ Regent Sound
Original album duration: 41:50
Tracks:
01 War Pigs / Luke’s Wall 7:55
02 Paranoid 2:48
03 Planet Caravan 4:29
04 Iron Man 5:55
05 Electric Funeral 4:50
06 Hand Of Doom 7:08
07 Rat Salad 2:31
08 Jack The Stripper / Fairies Wear Boots 6:14
09 War Pigs (Instrumental)
10 Paranoid (Alternative Lyric Version)
11 Planet Caravan (Alternative Lyric Version)
12 Iron Man (Instrumental)
13 Electric Funeral (Instrumental)
14 Hand Of Doom (Instrumental)
15 Rat Salad (Alternative Mix)
16 Fairies Wear Boots (Instrumental)
Credits:
✹ Tom (Colonel) Allom Engineer
✹ Tony Allom Audio Engineer, Engineer
✹ Rodger Bain Audio Production, Producer
✹ Geezer Butler Bass, Bass Instrument, Composer, Guitar (Bass), Member of Attributed Artist
✹ Hugh Gilmour Original Sleeve Design, Reissue Design, Sleeve Notes
✹ Ross Halfin Photography
✹ Brian Humphries Audio Engineer, Engineer
✹ Tony Iommi Composer, Guitar, Member of Attributed Artist
✹ Keef Cover Design, Design, Photography
✹ Ozzy Osbourne Composer, Harmonica, Member of Attributed Artist, Vocals
✹ Ray Staff Remastering
✹ Chris Walter Photography
✹ Bill Ward Composer, Drums, Member of Attributed Artist, Vocals
Description:
✹ Gatefold sleeve designed and photographed by Marcus Keef. Originally to be titled “War Pigs” this was changed at the last minute to avoid offending the US market due to their ongoing involvement in the Vietnam war. The original title makes more sense with Keef’s cover concept…sleeve is unlaminated on 1st pressing. Note the credit to Jim Simpson/Big Bear Managament on inner gatefold — this was immediately withdrawn as soon as it was issued due to contractual disputes between the band and Big Bear. See the reissued version next to the original on page 59.
✹ The sleeve was changed to a laminated finish (for 3rd and 4th reissue) due to substantial wear to the outer black finish on the 1st two matt versions — a greenish tinge and the edges of the outer cover where it has been ‘wrapped under’ and glued to the inner gatefold can be seen on many original sleeves.
Label Notes:
✹ Large swirl logo above spindle.
✹ “VERTIGO” below spindle hole.
✹ This label design was used for both the first issue (with Big Bear credit — see notes above) and the second issue (with Big Bear credit removed from the inner gatefold). There are two further swirl reissues (with a laminated gatefold sleeve) with the smaller swirl logo and VERTIGO above the spindle — see labels below — and then the final Vertigo reissue on the spaceship label — possibly rarer than some swirl versions.
✹ 3rd version, small swirl logo, VERTIGO above spindle, production credit in 2 lines, laminated sleeve
✹ 4th version, small swirl logo, VERTIGO above spindle, production credit in 1 line, laminated sleeve
✹ 5th version and final issue on Vertigo, spaceship label, laminated sleeve, next reissue on WWA…
✹ Sabbath may not have been the most musically adventurous group of their generation but... (Sid Smith, 2007/BBC)
✹ With its monolithic slabs of sound and Tony Iommi’s guitar so growlingly low as to be almost subterranean, Black Sabbath’s second album maps out the same pessimistic pathways as their self~titled debut, also released in 1970.
✹ Despite having cover artwork featuring a bloke with his Y~fronts outside of his long~johns, waving a plastic sword whilst wearing a crash~helmet, Sabbath meant business, and their dirge~drill was set to max, aiming straight for the skull.
✹ The title track, famously dashed off in a few minutes, was a surprise hit in the singles charts. Claustrophobic and oppressive, this is dark stuff dominated by Iommi’s blunt riff and Ozzie Osborne’s emotionally numbed monotone sounding like car alarm gone on the blink. About as understated as a navvie’s 14~pound hammer, it sold bucketloads, drawing in yet more fans attracted to the no~frills pounding of proto~metal.
✹ Though popularly associated with the Devil and all his works, the songs here are more sci~fi than Satan, charting apocalyptic futures, dystopian regimes and comic~book characterisations of politicians and the military. The spacey ballad “Planet Caravan”, with Osborne’s vocals rinsed through a gauze of filters shows them capable of softening things when the urge took them. The only real clunker is “Rat Salad”, an instrumental bookend for a drum solo. Though it probably worked well enough on stage, shoehorned into the studio it sounds rather cramped and lacklustre.
✹ Sabbath may not have been the most musically adventurous group of their generation but they did one thing and did it exceptionally well. If you want proof just take a look at the world of heavy metal. Without this album there wouldn’t be one. Simple as that.✹ http://www.bbc.co.uk/music/reviews/6v63/
_____________________________________________________________
| 6360 011 — Black Sabbath “Paranoid” 1970 |
✹ Druhé album Black Sabbath není ničím jiným, než postojem. Rozeznatelným face to face. Politicky napjatá a epická „War Pigs / Luke’s Wall“ jiskří úvodní attack tvrdou, přímočaře hravou a nezaměnitelnou hrou Billa Warda. Jeho způsob je nesrovnatelný v intervalech, důrazech na úder, kde by to jeden chlapec nečekal. Výrazně osobité a pro Black Sabbath typické písně s pečetí Ozzyho Osbourna, zaručují další a další fackovací songy jako surovou a craggy „Iron Man“ — ódu na metalovou hymnu. A co se týče titulu s vysokým oktanovým číslem, legenda říká, že kapela ji vyřídila za méně než půl hodiny. Není to špatné pro zářez, který v podstatě vytvořil šablonu pro thrash metal.
✹ Dále, album oplývá fantasy texty, které definovaly žánr. 3 855 lidí na Allmusic.com dává albu ✹✹✹✹✹. Ale neztrácejme čas: Paranoid nebyl jen nejoblíbenějším albem Black Sabbathu (v Británii to bylo číslo jedna, a „Paranoid“ a „Iron Man“ oba vyškrábaly americké grafy nahoru k Empire State Building navzdory prakticky neexistujícím rozhlasovým rotacím), je také jedním z největších nejvlivnější těžké metalové alba všech dob. Rafinovaný podpis Black Sabbath~sound na Paranoid — zdrcující hlasitost, mollový žalozpěv, pohřební zpěv, volně založený na heavy~blues~rocku — a aplikoval jej na nově konzistentní soubor písní s naprosto nezapomenutelnými riffy, z nichž většina dnes patří do ranku metalové klasiky všech dob . Tam, kde se rozšířené, vícedílné skladby na jejich debutu někdy zdály být jako neúmyslné, bezcílné, či bezúčelné džemy, jejich protějšky na albu Paranoid byly okamžitě cílevědomě zaměřeny, nasměřovány a provždy propůjčeny k epickému dramatu, postupem času neodmyslitelně náležejícímu k nadčasovému standardu — jako třeba „War Pigs“ a „Iron Man“ — s nejvíce okamžitě identifikovatelnými riffy v historii hardrocku). Materiál je neúprosně, neústupně a obscénně dark, pokrývá jak nadpřirozené / sci~fi hrůzy, tak skutečná traumata smrti, války, jaderného zničení, duševních chorob, drogových halucinací a zneužívání narkotik. Přesto Sabbath je zcela přesvědčivý, díky plíživým, zmateným závratím a bad~tripové depresi, tak děsivě vyvolané jejich hudbou. Dokonce i ty kvality, u kterých kritici po celá léta odsuzují album (a celý band), zvyšují celkový efekt — technickou jednoduchost, zpěv Ozzyho Osbourna a kytarový rejstřík Tony Iommiho; pasáže, kdy se texty noří do melodramat nebo trápení; nedostatek jemnosti a neobvyklý dynamický kontrast. Všechno se skládá z více než součtu jeho částí Jakoby úzkost, schovaná za hudbou, prostě požadovala, aby skupina dosáhla katarze tím, že celý ten paragliding v letu udržel jednotlivé vlastnosti ve střízlivě určeném kurzu, včetně vlastních omezení.
✹ V hudbě jsou limitace k dobru, občas. Monolitický a primárně výkonný Paranoid definoval zvuk a styl heavy metalu více, než jakékoli jiné album v rockové historii. „Fairies Wear Boots“ zůstala celá desetiletí zásadní volbou pro zařazení do koncertů, Ozzy dokonce používal i „Rat Salad“ na svých sólových koncertech. Pro některé fans byla jedinou hůře pochopitelnou skladbou „Planet Caravan“, ne však pro mne. Stále se k ní vracím. Je v ní něha, představa vesmírné karavany, přesah člověka a technicky precizní Iommiho sólo.
✹ Skutečným hrdinou je Tony Iommi, protože vytvořil kytarové riffy, které budou trvat navždy ... Navíc ten chlap může kdykoli, navíc ve správný čas dodat nadšené, vzrušující, plamenné sólo. Pokud by u někoho byla nějaká pochybnost o dědictví tohoto alba, poprosím, aby to zvážil: zašel jsem na jednu z výstav o Black Sabbath. A hádej co se stalo? Hráli téměř každou skladbu z tohoto alba. Black Sabbath „Paranoid je základním poslechem. Dědictví tohoto alba není možné překonat.
✹ SECOND STUDIO ALBUM FROM THE UK’S METAL HEROES, BLACK SABBATH. Paranoid was originally recorded in 1970 on the heels of Black Sabbath’s successful eponymous debut. It features many of their signature songs and is considered by many to be one of the greatest metal albums of all time. The majority of the songs evolved from onstage improvisational jams and were recorded over a period of five days. Includes the songs: “War Pigs,” “Paranoid,” “Iron Man,” and “Hand of Doom,” along with unreleased outtakes from the recording sessions. Sixteen tracks in all. Released by Warner Bros. on 180 gram double vinyl housed in a gatefold sleeve.
Location: Birmingham, England
Album released: Sep 18, 1970
Recording Location:
✹ Island Studios
✹ Regent Sound
Original album duration: 41:50
Tracks:
01 War Pigs / Luke’s Wall 7:55
02 Paranoid 2:48
03 Planet Caravan 4:29
04 Iron Man 5:55
05 Electric Funeral 4:50
06 Hand Of Doom 7:08
07 Rat Salad 2:31
08 Jack The Stripper / Fairies Wear Boots 6:14
09 War Pigs (Instrumental)
10 Paranoid (Alternative Lyric Version)
11 Planet Caravan (Alternative Lyric Version)
12 Iron Man (Instrumental)
13 Electric Funeral (Instrumental)
14 Hand Of Doom (Instrumental)
15 Rat Salad (Alternative Mix)
16 Fairies Wear Boots (Instrumental)
Credits:
✹ Tom (Colonel) Allom Engineer
✹ Tony Allom Audio Engineer, Engineer
✹ Rodger Bain Audio Production, Producer
✹ Geezer Butler Bass, Bass Instrument, Composer, Guitar (Bass), Member of Attributed Artist
✹ Hugh Gilmour Original Sleeve Design, Reissue Design, Sleeve Notes
✹ Ross Halfin Photography
✹ Brian Humphries Audio Engineer, Engineer
✹ Tony Iommi Composer, Guitar, Member of Attributed Artist
✹ Keef Cover Design, Design, Photography
✹ Ozzy Osbourne Composer, Harmonica, Member of Attributed Artist, Vocals
✹ Ray Staff Remastering
✹ Chris Walter Photography
✹ Bill Ward Composer, Drums, Member of Attributed Artist, Vocals
Description:
✹ Gatefold sleeve designed and photographed by Marcus Keef. Originally to be titled “War Pigs” this was changed at the last minute to avoid offending the US market due to their ongoing involvement in the Vietnam war. The original title makes more sense with Keef’s cover concept…sleeve is unlaminated on 1st pressing. Note the credit to Jim Simpson/Big Bear Managament on inner gatefold — this was immediately withdrawn as soon as it was issued due to contractual disputes between the band and Big Bear. See the reissued version next to the original on page 59.
✹ The sleeve was changed to a laminated finish (for 3rd and 4th reissue) due to substantial wear to the outer black finish on the 1st two matt versions — a greenish tinge and the edges of the outer cover where it has been ‘wrapped under’ and glued to the inner gatefold can be seen on many original sleeves.
Label Notes:
✹ Large swirl logo above spindle.
✹ “VERTIGO” below spindle hole.
✹ This label design was used for both the first issue (with Big Bear credit — see notes above) and the second issue (with Big Bear credit removed from the inner gatefold). There are two further swirl reissues (with a laminated gatefold sleeve) with the smaller swirl logo and VERTIGO above the spindle — see labels below — and then the final Vertigo reissue on the spaceship label — possibly rarer than some swirl versions.
✹ 3rd version, small swirl logo, VERTIGO above spindle, production credit in 2 lines, laminated sleeve
✹ 4th version, small swirl logo, VERTIGO above spindle, production credit in 1 line, laminated sleeve
✹ 5th version and final issue on Vertigo, spaceship label, laminated sleeve, next reissue on WWA…
✹ Sabbath may not have been the most musically adventurous group of their generation but... (Sid Smith, 2007/BBC)
✹ With its monolithic slabs of sound and Tony Iommi’s guitar so growlingly low as to be almost subterranean, Black Sabbath’s second album maps out the same pessimistic pathways as their self~titled debut, also released in 1970.
✹ Despite having cover artwork featuring a bloke with his Y~fronts outside of his long~johns, waving a plastic sword whilst wearing a crash~helmet, Sabbath meant business, and their dirge~drill was set to max, aiming straight for the skull.
✹ The title track, famously dashed off in a few minutes, was a surprise hit in the singles charts. Claustrophobic and oppressive, this is dark stuff dominated by Iommi’s blunt riff and Ozzie Osborne’s emotionally numbed monotone sounding like car alarm gone on the blink. About as understated as a navvie’s 14~pound hammer, it sold bucketloads, drawing in yet more fans attracted to the no~frills pounding of proto~metal.
✹ Though popularly associated with the Devil and all his works, the songs here are more sci~fi than Satan, charting apocalyptic futures, dystopian regimes and comic~book characterisations of politicians and the military. The spacey ballad “Planet Caravan”, with Osborne’s vocals rinsed through a gauze of filters shows them capable of softening things when the urge took them. The only real clunker is “Rat Salad”, an instrumental bookend for a drum solo. Though it probably worked well enough on stage, shoehorned into the studio it sounds rather cramped and lacklustre.
✹ Sabbath may not have been the most musically adventurous group of their generation but they did one thing and did it exceptionally well. If you want proof just take a look at the world of heavy metal. Without this album there wouldn’t be one. Simple as that.✹ http://www.bbc.co.uk/music/reviews/6v63/
_____________________________________________________________