| Blur a Noel Gallagher: proměny brit–popu v proudu času |
Blur — The Magic Whip
• Úvod/Popis 1: Lilly Rush (Kathryn Morrisová) je detektívka, ktorá vo Filadelfii vyšetruje nedoriešené a neobjasnené vraždy, známe ako položka s názvom: Odložený prípad. (tento úvod nebyl v časopise použit, pozn. B.T.)
• Úvod/Popis 2: Tvrdohlavá a důmyslná detektivka Lilly Rush (Kathryn Morris) se specializuje na případy vražd, které nikdy nebyly vyřešeny a nyní třeba i celé roky leží bez povšimnutí v policejních archivech. Dříve Rush používala svůj přirozený instinkt k řešení aktuálních případů, ale nyní jako zkušená kriminalistka upřela svou pozornost do zdánlivě zapomenuté minulosti.
• Takhle podobné je to s odloženým případem zvaným Magic Whip. 5 dnů v Avon Studios v Kowloon, Hong Kong. Magic Whip je první Blur album od roku 2003 (Think Tank), první s původním kytaristou (Graham Coxon) od roku 1999. Sestavu dále tvoří Damon Albarn (texty), Alex James (bass) a Dave Rowntree (drums) a vždycky se stane něco zvláštního, když tito čtyři se dostanou do jedné místnosti.
• Písničkář Damon Albarn vyvolá Bradburyho sentiment v There Are Too Many of Us. • Technologie učinily náš svět menším, ale to z nás neučinilo méně izolovanými lidmi. Snadný přístup není rovný blízkosti. Je zde geografická fixace na území Hongkongu, Indonésie a zejména pláže a vody mezi nimi. Textově je album nesmírně zajímavé, avšak používat forenzní metody Lilian Rush nebudu, ani to nemá cenu a kdo se o to pokusí, musí být v bezprostřední blízkosti Damona Albarna, pokud nechce sklouznout do blábolu.
• Hustota obyvatel Hongkongu je větší o pouhých 1.010 lidí na km² (6.295) než má Londýn a tak v textech cítím spíše jiné vlivy. “Zelená zelená neonově zelená, nové světové věže vyřezávané z šedobílé oblohy.” (New World Towers) / "Bylo mi pouze 21 když jsem se na to díval v televizi a závodil ve svém srdci.” (Ice Cream Man) / “Vypadalo to jako závan čerstvého vzduchu, zpátky v létě, když jsme byli více než bratři, ale to bylo před lety.” (My Heart Terracotta) / “Miluji aspekty jiného města.” (I Broadcast) / We all believe in praying
• For our immortality (There Are Too Many of Us) / “There's nothing to be addressed now, There's nothing to get up about, Cause we do it all the time”, (“Neexistuje nic, co je třeba řešit hned, neexistuje nic, co nás dostane až k Příčině a děláme to pořád”) (Go Out) / “Protože poušť už zasahuje až k místům, kde žijeme.” (Thought I Was A Spaceman) / “V automatickém naladění nikdy nekončící válce.” (Pchjongjang).
• Nejvýraznější zapamatovatelnou melodií alba je v písni “There Are Too Many Of Us.”
• Samostatnou zmínku si zaslouží GRAHAM COXON:
• Díky unikátnímu "art brut" stylu a vášni pro psychedelii, Grahamova kytara umisťuje Blur až na okraj Brit popu, zatímco jeho pohlcující vášeň pro hudbu s vylepšeným zvukem porodila osm sólových alb (včetně výborné A & E, vydané v dubnu). Jeho historie je úzce spjata s Boss pedály. A také GAIA SH–01 Synthesizer.
• Nezbytné jsou pro něj zvuky tremolo, flanger, chorus pedály, rád používá finty s dvěma kytarovými stopami v různých nastaveních, dále rychlá zpoždění zvuku a několik malých tajemství s houslemi použitými "před" zesilovačem. Spousta zvuků vzniká až v konkrétním studiu, dokonce i ty přicházející z odhozených sluchátek příliš blízko mikrofonu. Nebo s malou kapesní trumpetkou koupenou v Newportu i přesto, že vyžaduje spoustu jemné práce se rty.
• Dovedeme si představit, jakou má Graham Aladinovou jeskyni nástrojů se všemi sitarami, tablas, trumpetami a saxofony? Navíc, Graham je hráč na Telecaster kvůli zvukům, které takříkajíc "olizují" zemi a jako prostředek k vyjádření toho, jak se cítí. I na Magic Whip je cítit lásku k technologiím, otevírajícím masivní prostor pro zajímavé zvuky. Ale zároveň se Coxon vzdělává, vnitřně roste a jeho láska ke hře Linka Wraye a Pink Floyd pokračuje k filmům od Sergio Leone, dělá si "zvukové náčrty" při čtení knih, které ho inspirují. Proto říká “moje hra na kytaru by mohla být někdy popisována jako art brut. Nejsem Bert Jansch nebo Eric Clapton víte? Jsem něco jiného.” Jde až na pokraj vyčerpání a vůbec všichni v kapele jsou pěkně HYPER.
• A Phil Manzanera z Roxy Music řekl, že Coxon je jedním z jeho TOP 5 kytaristů všech dob. A Johnny Greenwood z Radiohead řekl to samé!
• Jak tedy chytit záblesk skutečné budoucnosti? Pořád pro mne zůstává nejlepším Modern Life Is Rubbish, Magic Whip však promlouvá ke zcelá nové generaci a zároveň je věrně spjato s tou předešlou. V proměnách času je to těžko chytatelný úder se spodní rotací: překypuje krásnými písněmi a dojemně ukazuje kapelu po současném šťastném smíření.
• Favorizuje texturu a náladu nad vtipem a bleskem. Stejně jako na Everyday Robots je tu existenciální osamělost hlučení davu po celé stopáži Magic Whip, navíc je tu také kamarádství, pocit, že společnost vás může vytáhnout, a to platí zejména pro Albarna a Coxona: prokazují, že opět jsou jiní a přece ideální spolupracovníci, rafinovaní, rozšíření až po maximální rozpětí, kde vzájemně ostří své nápady, soustruží potenciální nenucenost v něco tiše rezonančního.
• Znamenitý je producent Stephen Street (navíc Synthesizer, Drum Programming, Cymbal, Sax) v šesti písních a smyčce — Antonia Pagulatos, Isabelle Dunn, Kotono Sato, Stella Page. Podobnost s Odloženými případy je nabíledni: Lilly Rush vyslýchá svědky, jejichž životy se již od doby spáchání zločinu dávno změnily, využívá nejmodernější poznatky vědy, aby našla důkazy a stopy k případům, který kdysi platily za nevyřešitelné. Současně si uvědomuje, jak vážné následky může její počínání mít. • Její práce otvírá staré rány a přináší vzruch tam, kde jednou zčeřená voda opět mlčky plyne do zapomnění.
• Magic Whip je o tom, že hledání pokračuje dobrou metodou, vzájemným usměrňováním a tvarováním. Jsme svědky příjemného díla. (Viz také http://popular.sk/2015/2.)
Noel Gallagher’s High Flying Birds — Chasing Yesterday
ζ Gallagher nikdy nezapluje příliš daleko od svých vlastních vod, je dobrý kormidelník a jeho vysoce létající ptáci ho navigují, jakoby se s ním domlouvali stylem “víte, my jsme schopni kdykoli se vrátit zpět.” Na jistý dotaz ohledně písně Wonderwall Noel odpověděl... : “hraju to, co hraju. Jsem závislý na tom, čím jsem ovlivněn a to je vše. Já jsem přijal své omezení, a pracuji v rámci těchto parametrů. ””.
Record Label: Sour Mash Records Ltd / Kobalt (USA)
Duration: 43:55 + 19:43 => 63:38
ζ Album vyšlo v několika verzích, z nichž ta nejzákladnější je 10–ti písňová a pak japonská Deluxe Edition s pěti písněmi navíc na labelu Sour Mash Records Ltd 2. března 2015.
ζ Riverman začíná brnkacím akordem kdesi zdálky směrem k nám. Cítíte stejnou rezonanci s minulostí? Vědomý přesun od rockera, kterému nikdy nevadila výměna vzpomínek na minulost. On může evokovat a přímo zosobňovat podstatu rozkvětu Brit–popu — “Lock All the Doors” je vzorová vypalovačka s riffy v kadencích "Morning Glory" (15 září 1995), i když to interpoluje s Davidem Essexem a jeho "Rock On" (1973) — ale zde to pracuje více než pouhý vzkaz, protože Gallagher ví, že je o dva desetiletí starší a snad i trochu moudřejší.
ζ Jistě, Chasing Yesterday je dílem hudebníka ve velmi komfortním vztahu se svým řemeslem. Stejně jako u prvního alba High Flying Birds — je zde převážně anonymní skupina profesionálů, kteří nečiní žádný pokus ukrást trochu pozornosti od svého vůdce — pohybuje se záměrně , nikdy spěchat a jen zřídka tvrdě, preferují potěšení v majestátu místo hédonismu.
ζ Na albu hostuje Johnny Marr na “Ballad of the Mighty I” (5:15). Noel na albu dýchá a vzdychá, přičemž chvilku klouže do saxofonově důrazného kytarového sóla přímo z pre–punk období 1976, a toto Master/suverénní flair je dokladem sebekontroly a zaměření Gallaghera na display Chasing Yesterday. On nezávodí s minulostí, ani se nebojí vypadat luxusně vybíravý: libuje si ve své nadvládě na pozici jednoho z moudrých rockových starců.
ζ Album získalo 5 prvenství v Evropě a dalších 12 v TOP 10 celosvětově. Navíc velmi prestižní umístění v US Billboard 200 #35. V Anglii zlato za více než 100.000 prodaných kusů. (Recenze vyšla v magazínu Nový Populár 2/2015): http://popular.sk/2015/2)
____________________________________________________________________
| Blur a Noel Gallagher: proměny brit–popu v proudu času |
• Úvod/Popis 1: Lilly Rush (Kathryn Morrisová) je detektívka, ktorá vo Filadelfii vyšetruje nedoriešené a neobjasnené vraždy, známe ako položka s názvom: Odložený prípad. (tento úvod nebyl v časopise použit, pozn. B.T.)
• Úvod/Popis 2: Tvrdohlavá a důmyslná detektivka Lilly Rush (Kathryn Morris) se specializuje na případy vražd, které nikdy nebyly vyřešeny a nyní třeba i celé roky leží bez povšimnutí v policejních archivech. Dříve Rush používala svůj přirozený instinkt k řešení aktuálních případů, ale nyní jako zkušená kriminalistka upřela svou pozornost do zdánlivě zapomenuté minulosti.
• Takhle podobné je to s odloženým případem zvaným Magic Whip. 5 dnů v Avon Studios v Kowloon, Hong Kong. Magic Whip je první Blur album od roku 2003 (Think Tank), první s původním kytaristou (Graham Coxon) od roku 1999. Sestavu dále tvoří Damon Albarn (texty), Alex James (bass) a Dave Rowntree (drums) a vždycky se stane něco zvláštního, když tito čtyři se dostanou do jedné místnosti.
• Písničkář Damon Albarn vyvolá Bradburyho sentiment v There Are Too Many of Us. • Technologie učinily náš svět menším, ale to z nás neučinilo méně izolovanými lidmi. Snadný přístup není rovný blízkosti. Je zde geografická fixace na území Hongkongu, Indonésie a zejména pláže a vody mezi nimi. Textově je album nesmírně zajímavé, avšak používat forenzní metody Lilian Rush nebudu, ani to nemá cenu a kdo se o to pokusí, musí být v bezprostřední blízkosti Damona Albarna, pokud nechce sklouznout do blábolu.
• Hustota obyvatel Hongkongu je větší o pouhých 1.010 lidí na km² (6.295) než má Londýn a tak v textech cítím spíše jiné vlivy. “Zelená zelená neonově zelená, nové světové věže vyřezávané z šedobílé oblohy.” (New World Towers) / "Bylo mi pouze 21 když jsem se na to díval v televizi a závodil ve svém srdci.” (Ice Cream Man) / “Vypadalo to jako závan čerstvého vzduchu, zpátky v létě, když jsme byli více než bratři, ale to bylo před lety.” (My Heart Terracotta) / “Miluji aspekty jiného města.” (I Broadcast) / We all believe in praying
• For our immortality (There Are Too Many of Us) / “There's nothing to be addressed now, There's nothing to get up about, Cause we do it all the time”, (“Neexistuje nic, co je třeba řešit hned, neexistuje nic, co nás dostane až k Příčině a děláme to pořád”) (Go Out) / “Protože poušť už zasahuje až k místům, kde žijeme.” (Thought I Was A Spaceman) / “V automatickém naladění nikdy nekončící válce.” (Pchjongjang).
• Nejvýraznější zapamatovatelnou melodií alba je v písni “There Are Too Many Of Us.”
• Samostatnou zmínku si zaslouží GRAHAM COXON:
• Díky unikátnímu "art brut" stylu a vášni pro psychedelii, Grahamova kytara umisťuje Blur až na okraj Brit popu, zatímco jeho pohlcující vášeň pro hudbu s vylepšeným zvukem porodila osm sólových alb (včetně výborné A & E, vydané v dubnu). Jeho historie je úzce spjata s Boss pedály. A také GAIA SH–01 Synthesizer.
• Nezbytné jsou pro něj zvuky tremolo, flanger, chorus pedály, rád používá finty s dvěma kytarovými stopami v různých nastaveních, dále rychlá zpoždění zvuku a několik malých tajemství s houslemi použitými "před" zesilovačem. Spousta zvuků vzniká až v konkrétním studiu, dokonce i ty přicházející z odhozených sluchátek příliš blízko mikrofonu. Nebo s malou kapesní trumpetkou koupenou v Newportu i přesto, že vyžaduje spoustu jemné práce se rty.
• Dovedeme si představit, jakou má Graham Aladinovou jeskyni nástrojů se všemi sitarami, tablas, trumpetami a saxofony? Navíc, Graham je hráč na Telecaster kvůli zvukům, které takříkajíc "olizují" zemi a jako prostředek k vyjádření toho, jak se cítí. I na Magic Whip je cítit lásku k technologiím, otevírajícím masivní prostor pro zajímavé zvuky. Ale zároveň se Coxon vzdělává, vnitřně roste a jeho láska ke hře Linka Wraye a Pink Floyd pokračuje k filmům od Sergio Leone, dělá si "zvukové náčrty" při čtení knih, které ho inspirují. Proto říká “moje hra na kytaru by mohla být někdy popisována jako art brut. Nejsem Bert Jansch nebo Eric Clapton víte? Jsem něco jiného.” Jde až na pokraj vyčerpání a vůbec všichni v kapele jsou pěkně HYPER.
• A Phil Manzanera z Roxy Music řekl, že Coxon je jedním z jeho TOP 5 kytaristů všech dob. A Johnny Greenwood z Radiohead řekl to samé!
• Jak tedy chytit záblesk skutečné budoucnosti? Pořád pro mne zůstává nejlepším Modern Life Is Rubbish, Magic Whip však promlouvá ke zcelá nové generaci a zároveň je věrně spjato s tou předešlou. V proměnách času je to těžko chytatelný úder se spodní rotací: překypuje krásnými písněmi a dojemně ukazuje kapelu po současném šťastném smíření.
• Favorizuje texturu a náladu nad vtipem a bleskem. Stejně jako na Everyday Robots je tu existenciální osamělost hlučení davu po celé stopáži Magic Whip, navíc je tu také kamarádství, pocit, že společnost vás může vytáhnout, a to platí zejména pro Albarna a Coxona: prokazují, že opět jsou jiní a přece ideální spolupracovníci, rafinovaní, rozšíření až po maximální rozpětí, kde vzájemně ostří své nápady, soustruží potenciální nenucenost v něco tiše rezonančního.
• Znamenitý je producent Stephen Street (navíc Synthesizer, Drum Programming, Cymbal, Sax) v šesti písních a smyčce — Antonia Pagulatos, Isabelle Dunn, Kotono Sato, Stella Page. Podobnost s Odloženými případy je nabíledni: Lilly Rush vyslýchá svědky, jejichž životy se již od doby spáchání zločinu dávno změnily, využívá nejmodernější poznatky vědy, aby našla důkazy a stopy k případům, který kdysi platily za nevyřešitelné. Současně si uvědomuje, jak vážné následky může její počínání mít. • Její práce otvírá staré rány a přináší vzruch tam, kde jednou zčeřená voda opět mlčky plyne do zapomnění.
• Magic Whip je o tom, že hledání pokračuje dobrou metodou, vzájemným usměrňováním a tvarováním. Jsme svědky příjemného díla. (Viz také http://popular.sk/2015/2.)
ζ Gallagher nikdy nezapluje příliš daleko od svých vlastních vod, je dobrý kormidelník a jeho vysoce létající ptáci ho navigují, jakoby se s ním domlouvali stylem “víte, my jsme schopni kdykoli se vrátit zpět.” Na jistý dotaz ohledně písně Wonderwall Noel odpověděl... : “hraju to, co hraju. Jsem závislý na tom, čím jsem ovlivněn a to je vše. Já jsem přijal své omezení, a pracuji v rámci těchto parametrů. ””.
Record Label: Sour Mash Records Ltd / Kobalt (USA)
Duration: 43:55 + 19:43 => 63:38
ζ Album vyšlo v několika verzích, z nichž ta nejzákladnější je 10–ti písňová a pak japonská Deluxe Edition s pěti písněmi navíc na labelu Sour Mash Records Ltd 2. března 2015.
ζ Riverman začíná brnkacím akordem kdesi zdálky směrem k nám. Cítíte stejnou rezonanci s minulostí? Vědomý přesun od rockera, kterému nikdy nevadila výměna vzpomínek na minulost. On může evokovat a přímo zosobňovat podstatu rozkvětu Brit–popu — “Lock All the Doors” je vzorová vypalovačka s riffy v kadencích "Morning Glory" (15 září 1995), i když to interpoluje s Davidem Essexem a jeho "Rock On" (1973) — ale zde to pracuje více než pouhý vzkaz, protože Gallagher ví, že je o dva desetiletí starší a snad i trochu moudřejší.
ζ Jistě, Chasing Yesterday je dílem hudebníka ve velmi komfortním vztahu se svým řemeslem. Stejně jako u prvního alba High Flying Birds — je zde převážně anonymní skupina profesionálů, kteří nečiní žádný pokus ukrást trochu pozornosti od svého vůdce — pohybuje se záměrně , nikdy spěchat a jen zřídka tvrdě, preferují potěšení v majestátu místo hédonismu.
ζ Na albu hostuje Johnny Marr na “Ballad of the Mighty I” (5:15). Noel na albu dýchá a vzdychá, přičemž chvilku klouže do saxofonově důrazného kytarového sóla přímo z pre–punk období 1976, a toto Master/suverénní flair je dokladem sebekontroly a zaměření Gallaghera na display Chasing Yesterday. On nezávodí s minulostí, ani se nebojí vypadat luxusně vybíravý: libuje si ve své nadvládě na pozici jednoho z moudrých rockových starců.
ζ Album získalo 5 prvenství v Evropě a dalších 12 v TOP 10 celosvětově. Navíc velmi prestižní umístění v US Billboard 200 #35. V Anglii zlato za více než 100.000 prodaných kusů. (Recenze vyšla v magazínu Nový Populár 2/2015): http://popular.sk/2015/2)
____________________________________________________________________