|
Cat. N° 9 — Long–term Contribution
Vladimír "Guma" Kulhánek
|
• Uvádím zde několik alb, na kterých se Vladimír "Guma" Kulhánek podílel. Není to reprezentativní výběr, protože to snad ani není možné v tak bohatém hudebním životě, jaký Vladimír prožil. Recenze a kompletní credits jsou převzaty s uvedením zdrojů. (B.T.A.) Flamengo — Kuře v hodinkách (1972) Tracklist:
(Sony Music Bonton 1998)
01.) KUŘE V HODINKÁCH /INTRODUKCE (Kubík)
02.) RÁM PŘÍŠTÍCH OBRAZŮ (Mišík/J.Kainar)
03.) JENOM LÁSKA VÍ KAM (Fořt, Khunt, Kubík, Kulhánek, Mišík, Šedivý/Kainar)
04.) JÁ A DÝM (Mišík/Kainar)
05.) CHVÍLE CHVIL (Kubík/Kainar)
06.) PÁR STOLETÍ (Mišík/Kainar)
07.) DOKY, VLAKY, HLAD A BOTY (Kubík/Kainar)
08.) STÁLE DÁL (Khunt, Kubík, Kulhánek/H.Žalčík)
09.) KUŘE V HODINKÁCH (Kubík/Kainar)
Total Time: 38:37
B o n u s: (SP — Supraphon 1971)
10.) KAŽDOU CHVÍLI (Mišík, Fořt, Khunt/Žalčík)
11.) TÝDEN V ELEKTRICKÉM MĚSTĚ (Mišík/V.Poštulka)
Credits / Obsazení: Pavel Fořt — kytara, akustická kytara, sbor
• Ivan Khunt — zpěv (8), varhany, sbor
• Jan Kubík — tenor saxofon, flétna, klarinet, el. saxofon, sbor
• Vladimír "Guma" Kulhánek - basová kytara, sbor
• Vladimír Mišík — zpěv (1–7, 9–11), congo, akustická kytara
• Jaroslav "Erno" Šedivý — bicí, percussion
Guests / h o s t é:
• Petr Král — tenor saxofon (1–3)
• Vladimír Hruška — baryton saxofon (1–3)
• Ilja Bartošek — akustická kytara (4)
• Karel Velebný — vibrafon (6)
• Smyčcový orchestr řídí Václav Hybš.
• Aranžmá přidaných nástrojů — Pavel Fořt.
Silentis (May 22, 2010) / ***** / Co ještě nebylo napsáno o Kuřeti ? Poučen ze včerejšího 17. dílu cyklu Bigbít uvedu pár poznámek: celý repertoár Kuřete hrála skupina už asi 2 roky před natočením desky, jenže s texty v angličtině. V době počínající normalizace však bylo producentovi Hynku Žalčíkovi jasné, že album může být natočeno jen s českými texty, po přemluvení členů kapely, zejména Erno Šedivý se zdráhal, se celý band vydal na Dobříš za socialistickým básníkem Josefem Kainarem. • Toho produkce kapely hned zaujala a k písním napsal nepřekonatelné české básně. Bylo to ale na poslední chvíli, protože Kainar na podzim roku 1971 zemřel, kdyby se deska natáčela cca o půl roku později pravděpodobně by nikdy nevyšla. A ještě k písni Stále dál, která jediná nepochází z pera zmiňovaného básníka, původně měla na albu vyjít jakási pomalá věc aranžovaná Pavlem Fořtem, avšak skupině se nezamlouvala. Už přímo ve studiu se tedy Flamengo rozhodlo zařadit skladbu obyčejně hranou na koncertech zpívanou pseudoangličtinou. Původně ji měl zpívat také V. Mišík, interpretace se mu však nedařila, chopil se ji tak Ivan Khunt a zazpíval myslím na jedničku. Tím se dostávám k mému hodnocení, Kuře rozhodně patří do Top 25 desek, které kdy u nás vyšly, osobně mám ale radši od Mišíka jeho Etc 1, která je stylově barevnější. Samotná titulní skladba Kuře v hodinkách je ale asi nejlepší česká rocková věc všech dob, hudebně a zejména textově. Stejně tak citlivá Já a dým, Chvíle chvil s výbornými hammondkami nebo zmiňovaná hardrocková Stále dál patří mezi to nejlepší co na naší rock scéně kdy vzniklo. Z bonusů je lepší Chvíle chvil do celkového dojmu lépe zapadá. Na kompletu Paní v černém vyšla i singlová akustická verze Kuřete v hodinkách, na rozdíl od albové verze je zde lépe rozumět textu, naopak je ochuzena o flétnové sólo J. Kubíka. A poslední poznámka: skladby "Rám příštích obrazů" a "Doky, vlaky , hlad a boty" převzala a upravila na své první LP Generace skupina CK Vocal, nutno podotknout, že první z uvedených podle mého nahrála lépe, nepůsobí tak upracovaně. Vlastně se docela divím proč tady na progboardu recenze na tohle skvělé album stále chybí, sešli se na něm, stejně jako na Kuřeti vynikající muzikanti a výsledek je stejně jako u Kuřete na výbornou, teda pardon za pět hvězd.
Silentis @ 22.05.2010 18:43:54
• Dlouhá recenze a stejně jsem ještě maličkost opomněl, po rozpuštění Flamenga část kapely pokračovala s Lubošem Andrštem v tehdy hardrockovém Energitu. Několik archivních skladeb z období přelomu let 1972/1973 s Mišíkem a Khuntem vyšlo poměrně nedávno jako bonusy k reedici dvou alb Energitu. Ale nemůžu je víc hodnotit, protože se k pořízení dvojalba teprve chystám.
Petr Gratias / ***** / • Jak pozoruji, Kuře v hodinkách neustále vzbuzuje pozornost a to velmi zaslouženou. Silentis napsal velmi kvalifikovanou recenzi. Přestože jsem svůj názor vložil do reakcí, považuji za jaksi samozřejmé a logické se vůči tomuto albu vymezit i v hodnocení a v osobních postřezích...
• Když se historici česko–slovenského bigbítu (rocku) před lety zamýšleli nad tím, které album ověnčit nejcennějším kovem, potažmo které vyhlásit podle stanovených kritérií za nejlepší v daném žánru, drtivá většina z nich se shodla na tom, že by to mělo být právě toto album.
• Nutno poznamenat, že realizace alba se odehrávala v dobách rozvinující se tvrdé normalizace politických poměrů na počátku sedmdesátých let a to, že se nahrávání vešlo do edičního plánu Supraphonu té doby lze považovat za malý zázrak. Lví podíl na tom, že album spatřilo s odřenýma ušima za pět minut dvanáct světlo světa, má jeho producent Hynek Žalčík, který díky svým diplomatickým schopnostem a osobní úpornosti dokázal navzdory komplikacím projekt prosadit.
• Sólový zpěvák Vladimír Mišík ovšem hodlal nazpívat písně v angličtině, což už v té době nebylo možné a textařské pokusy podle představ skupiny nebyly dostatečně kvalitní. • Žalčík tedy oslovil básníka Josefa Kainara, který podle hudebních skic vytvořil osobité texty s literárním nábojem existencionalistického vnímání, jež byly skupinou akceptovány. Kainar byl sice režimní básník, ale vyrostl na jazzu třicátých let a v propojení s hudbou vdechl skladbám mimořádnou nostalgickou atmosféru, která korespondovala s bezradnými časy husákovské normalizace. Kainar se bohužel vydání alba nedožil, lze však konstatovat (navzdory některým jeho dobovým agitkám padesátých let), že to byla důstojná tečka za jeho uměleckou kariérou.
• Dodnes se dá říci, že Vladimír Mišík (jako jeden z mála českých rockových zpěváků kladl stejný důraz na kvalitu textu, i hudby) v interpretaci Kainarova textu vyvolává mrazení po těle, když posluchač vnímá:
• „Nevadí mi stěny dešťů, ať padám do hrobu, nevadí, že bloudím v mlhách, já jenom jdu a jdu. O vodu se dělím s hady, ve vlasech mívám sůl, prošel jsem eldorády, moře jsem obeplul. Obeplul a narodil se, v démantech ...“
• Rovněž pravděpodobně nejrockovější příspěvek textařského počinu Hynka Žalčíka, v emocionální interpretaci Ivana Khunta vyvolá podobnou vnitřní vibraci:
„Zlý svědomí jsem nechal spát…, proletěl jsem tisíc roků… Severní vítr chtěl mě hnát… stále dál. Slepeckou holí mám spočítaný, jak dlouhý je my žití, který je mi jednou, který je mi jednou daný…“
• Vzniklo tak osobité album, plné emocionálních vzepjetí, úžasných hudebních výkonů, naplněné energií, jež byla odrazem jejich plnokrevných koncertních vystoupení jak na československé scéně, tak i v Polsku, kterých bohužel ubývalo v rámci skrytého tažení i proti profesionálním skupinám. Samozřejmě, nelze na albu přeslechnout inspirace ze zahraničí své doby. Vliv skupin jako Jethro Tull, Santana, Chicago, Colosseum, Led Zeppelin nebo Yes, je patrný. Na druhé straně v podstatě všechny domácí skupiny tvořily pod dotekem zahraničních vzorů, ale Flamengo si dokázalo udržet takovou míru svébytnosti, že zmíněné vlivy zařídilo přetransformovat i k obrazu svému.
• Bubeník Jaroslav „Erno“ Šedivý se těšil pověsti nejlepšího rockového bubeníka a rovněž i Vladimír „Guma“ Kulhánek se stal mimořádným mistrem baskytary, v pozdějších letech jako hráč na bezpražcovou baskytaru. Mimořádný přínos na albu učinil multiinstrumentalista Jan Kubík, který ač ryzí jazzman, dokázal zlomit a získat si obdiv i těch nejskalnějších rockerů. Vladimír Mišík na albu zpívá v mimořádné formě se smyslem pro detail a obsah textu a přesné frázování používá podle svých bluesových vzorů, Ivan Khunt drží harmonie a šokuje svou interpretací ve skladbě Stále dál, dodnes hodnocenou jako učebnicový příklad českého hardrocku, Pavel Fořt (přeškolený baskytarista na kytaristu), i když nestojí na úrovni Radima Hladíka nebo Luboše Andršta, přesto jako hudebník a zejména aranžér odvedl vysokou profesionální práci integrovanou do celkového pojetí alba.
• Devět skladeb na albu působí dodnes velmi vyrovnaným dojmem. Vévodí zde vzácná vyváženost mezi údernými skladbami a baladami, a zejména proaranžovanost písní je na velmi vysoké úrovni. Rovněž i hudební režie (Jan Spálený) a zvuková režie (Petr Kocfelda) se podepsaly vysoce nastavené laťce, což se tehdy obecně nedařilo. • Kvalitně sejmuté basy a bicí nástroje ční nad možnosti své doby. Pochvalu zaslouží i výtvarně zajímavý design obalu Ivany Jurné. Politování lze vyslovit jenom nad tím, že tehdy nebylo u nás zvykem vydávat alba v rozevíracím formátu, kde by byly zachyceny portréty členů skupiny a otištěny již výše zmíněné texty písní. Ze strany edičního oddělení Supraphonu nebyl zájem prezentovat fotografie vlasatých hudebníků a hudební posluchač rockové hudby zas nebyl považován za natolik intelektuální objekt, aby se kvalitní zpívané texty z básníkova pera kvůli němu v té době otiskovaly.
Deska Kuře v hodinkách byla realizována s Hi–fi klubem a Gramofonovým klubem v r. 1972. V drtivé většině nebylo možné ji jenom tak běžně zakoupit. To už tehdy v rámci restrikcí bylo nařízeno jenom v podobě objednávek. I když se na tehdejší poměry průměrný náklad poměrně rychle vyprodal, dolisování už nebylo realizováno a tak se album pokoutně nahrávalo a jeho cena na burzách výrazně stoupala. Další vydání bylo realizováno na vinylu až v r. 1990 v edici Trezor a pak vyšlo už v CD verzi…
Věčná škoda, že po skupině Flamengo nezůstalo zachováno více skladeb a nezdařilo se natočit ještě alespoň jedno další album, které by deklarovalo oprávněnost vinylu par excellence na domácí scéně. Poměry první poloviny sedmdesátých let to nedovolily. Autorskou a muzikantskou úroveň ovšem po několika letech potvrdili mnozí hudebníci v jiných skupinách a na jiných albech, což je věcí víceméně známou (Formace, Energit, Etc…, Bohemia, Blues Band, Stromboli…)
• KUŘE V HODINKÁCH (Introdukce) — Známé klasické šmajdání, brblání a pád.... a pak už se velmi energicky přihlásí hudba. Jak o ní vlastně psát? No vlastě jenom v tom dobrém (ne–li nejlepším). Kubíkův nástup s jeho saxofonem a rytmické breakce baskytaristy Guzmy Kulhánka a Erno Šedivého a ostré spojovací mosty Fořtovy kytary a Khuntovy varhany. Je to pevný útvar. Od prvních tónů cítíme úžasnou souhru, názorovou shodu a výrazný energetický potenciál....
• RÁM PŘÍŠTÍCH OBRAZŮ — a už je to jedna z nejsilnějších skladeb alba. Vždycky mě fascinovaly ty hudební postupy a stupňování harmonie. Všechno jede jako nejlepší švýcarské hodinky. Cítím zde velmi silný aranžérský přesah a schopnost přenést ten potenciál z koncertních pódií do drážek desky.
• Mišík zpívá jako o život a opírá se o výtečný Kainarův text, při kterém mi ještě teď leze mráz po těle... Fořt (přeškolený kytarista) vystřihne kytarové sólo mírně upomínající Carlose Santanu, ale ten Erno Šedivy s Gumou Kulhánkem — rytmická soudržnost u nás neslýchaná....
• JENOM LÁSKA VÍ KAM — další velmi silná skladba. Mišík zpívá vyostřeně (přes nějaký filtr)a propojení s kytarovým sólem a dokreslováním atmosféry nabízí velmi přesvědčivou rockovou skladbu s údernou rytmikou. Ta odevzdanost a "služba formě", je zde potvrzena v každém ohledu....
• JÁ A DÝM — Nádherná nostalgická balada. Prpojení akustických kytar, příčné flétny a subtilního doprovodu je jedninečné. Pak ovšem skladba nabere další grády a aplikace wah wah pedálu do Kubíkova saxofonu. Krásná poezie (chápu, že Vláďa cítil na počátku Etc..., že bude třeba navázat na tuto skladbu a proto vznikl Syn Daidalův....)Kubík byl jednou z nejsilnějších instrumentálních opor Flamenga a cítíte to zde v každém ohledu...
• CHVÍLE CHVIL — nádherné prolínání jazzu a rocku první generace. Krásná harmonizování a pak klasická mišíkovina s akustickou kytarou a výměna molových akordu za doprovodu mírných nevyčnívajících sborů. Snivý text chce subitilní interpretaci až do okamžiku, kdy přichází erupce. Dramatické vzepětí tlačí na nástrojový instrumentář a Mišíkův hlas. Sděluje myšlenkové pocity a snové obrazy a následuje opět ta důrazná rocková zemitost a jemné pohrávání s detaily. Fořtova rozostřená kytara a Khuntovy hammondy se snoubí v estetické nádherno a sbory přidávají na intenzitě. Nádherný příklad hudební gradace...
• PÁR STOLETÍ — další skladba je téměř meditativního charakteru. Tlumené tóny kytary a zvonky, flétna a jazzový vibrafon Karla Velebného, jako když ve sklenici perlí víno a líné varhanní téma přesouvá skladbu k nezařaditelnému kontemplativnímu jazzu.
• A opět skladba nabere na energií za podpory dechové sekce a Mišíkův hlas je opravdu ve formě...Ta nostalgická atmosféra hladí a rozesmutňuje, ale je i jakousí sebereflexí. Fořtova kytarová kresba dotrváří atmosféru a náhle se celá píseň otočí k latinskoamerickému pojetí s perkusivními zvuky rytmiky, vibrafonu a výtečné melancholické Kubíkovy flétny. Závěrečné téma jakoby shrnuje všechny podněty a nápady už na rockovém základě...
• DOKY, VLAKY, HLAD A BOTY — saxofonové intro a Gumova drtivě ostrá baskytara a dobře vymyšlený nosný riff, nad kterým se vznášejí skvělé vokály. Mišíkův hlas krásně frázuje za podpory tvrdé rytmiky a Fořt opět vstupuje s kytarou do hry a zase cítíme ten opar latinskoamerické hudby, nad nímž krouží v horkém slunci San Luis Potosí emocionální pouliční hudebníci a podmanivé tanečnice. Je to na tanec,i na poslech!!! Kubík podává jedinečný výkon. Schématické téma se proměňuje a dodává to správné napětí....
• STÁLE DÁL — ano, tohle je pravděpodobně nejexponovanější skladba na albu vůbec. Když bych měl vybrat skutečně neryzejší rockovou skladbu, která u nás vznikla, bude tato skladba v první trojici... Ten flétnový nástup s elektrickou kytarou a Khuntův opravdový hardrockový vokál. Zpívá jako o život a opírá se i o výtečný text.
• Takové forsírované zpívání u nás bylo neslyšené.
• (Prokop to dělal jinak). Tady se Fořt opravdu se svým kytarovým sólem dostává k životnímu výkonu a jeho dravost a energetický potenciál to potvrzuje. Stereofonní efekt kouzlí na domácí aparatuře opravdu velmi efektně.
• KUŘE V HODINKÁCH — na závěr přichází ústřední skladba — trochu v zádumčivém tónu a zase to kouzlení flétny a elektrické kytary v pozadí. Nádhera. Téma loučení, odpoutání, hledání, tápání, objevování a obnažování. Flamengo hraje ve velké pohodě a "stále dál" ve velkém nasazení. Prokreslování jednotlivých témat se děje ve velkém stylu. Všechno zní samozřejmě, logicky, přehledně a s velkým nasazením. Flétnové hadovité tóny a závěrečné rockové běsnění je velmi důrazným a přesvědčivým epilogem.
Singlový bonus:
• STÁLE DÁL jede v pořádném rockovém tahu na branku se santanovskou rytmikou a a důraznou baskytarou a kreativním saxofonem, na němž ohýbá Kubík tóny pořádnou expresí a Fořtovy syrové akordy a Mišíkův rozpoutaný hlas táhne s Šedivého bicími až k závěru...
• TÝDEN V ELEKTRICKÉM MĚSTĚ — má volnější písňovou formu s výraznými akcenty a přináší nástin španělské hudby ve Fořtových kytarových obratech a ženský vokál dokresluje atmosféru a velmi sugestivně působí Mišíkův syrový vokál za podpory tepajících bicích až ke konečnému závěru...
• Na CD mohl být připojen vedle výše uvedeného singlu ještě edit KUŘE V HODINKÁCH v jakési formě unplugged, blíže přimykající k latině. Jak bylo správně podotknuto, skladba se objevila na flamengovském výběru, ale také na kainarovské bluesové kolekci Obelisk (CD verze)...
• Věčná škoda, že Flamengo s touto sestavou nepřišlo alespoň ještě s jedním albem. Obviňuji bolševickou garnituru, že zcela nesmyslně nastolenými poměry zničila (a nejenom Flamengo) tuhle skvěle sehranou hudební jednotku (jako na počátku osmdesátých let Pražský výběr)...
• Dal bych hvězd šest, ale Progboard to neumožňuje, takže pět zcela stoprocentně!!!
Original page: http://www.progboard.com/Flamengo/Kure-v-hodinkach/4308//
Apokalypsa — obrazy Janova zjevení (2001)
Studio Hostivař, limitovaný náklad, cca 77 min
• Kúča, Pavla Kapitánová, Renata Podlipská, Luděk Walter — zpev, Roman Dragoun — klávesy, Vladimír Guma Kulhánek — baskytara, Jan Seidl — bicí, Ivan Korený, Pavel Marcel, Ota Petřina, Zdeněk Šikýř, Milan Tokár — kytary, Olin Oejezchleba — violoncello, Míra Barabáš — trubka, Jiří Hála — příčná flétna, Jožin — perkuse, Pavel Horák a spol. — sbory
• Lucerna Music Bar, April 2009 (with Anna K Band) / Author: Petr Klapper
T 4: Vladimír Guma Kulhánek s Kubešem, Dragounem a Kopřivou / Author: Jonáš: http://jonaasweb.blog.cz/rubrika/fotky-z-koncertu/2
BOHEMIA — Zrnko písku (CZ 1978 remaster 2008) — Big beat
• Dvě desetiletí vítaně přispěla k prvnímu převedení tohoto alba na CD. Autor všech textů Pavel Vrba se v dubnu dožívá sedmdesátky, a to právě v době, kdy uplyne 30 let od původního vydání této desky s pozoruhodným obsahem i osudem. Bohemia byla vlastně českou superskupinou. Jan Kubík (ex–Flamengo), Lešek Semelka (ex–Blue Effect), Michal Pavlíček (ex–Expanze), Vladimír Guma Kulhánek (ex–Flamengo), Jan Hála a Pavel Trnavský (ex–Expanze) patřili mezi skladatelské, pěvecké a instrumentální osobnosti, pomáhající zachránit český bigbít před bolševikem. Podařilo se to skvěle: jejich rockjazzová fusion muzika, doplněná až surrealistickými verši, ty tři dekády přežila ve velmi vitálním stavu. Kubíkův odchod do ciziny přispěl k následnému nedolisování LP, které je z dnešního pohledu výborným svědectvím doby. K původnímu albu jsou bonusově přidány tři singly: zpívaný semelkovský (Co mi brání / Vina křídel), kytarově instrumentální pavlíčkovský (King Gong / U studánky) a flétnově / saxofonově kubíkovský (Kam jdou / Bulgaria expres).
01 Chór minulých nohou v průchodu Pasáž
02 Zátiší peronních lístků
03 Sen o snu
04 Horké letní stmívání
05 Milenci před Pollockovým obrazem
Bonus:
06 Co mi brání
07 Vina křídel
08 King Kong
09 U studánky
10 Návštěva ve zverexu
11 Bulgaria expres
Tracklist na LP:
Strana A
1. Jan Kubík / Pavel Vrba
CHÓR MINULÝCH NOHOU V PRŮCHODU “PASÁŽ“ (7‘16‘‘)
2. Michal Pavlíček / Pavel Vrba
ZÁTIŠÍ PERONNÍCH LÍSTKŮ (6‘32‘‘)
3. Lešek Semelka / Pavel Vrba
SEN O SNU (5‘56‘‘)
Strana B
4. Jan Kubík / Pavel Vrba
HORKÉ LETNÍ STMÍVÁNÍ (9‘14‘‘)
5. Jan Kubík / Pavel Vrba
MILENCI PŘED POLLOCKOVÝM OBRAZEM (7‘24‘‘)
Total Time: 36‘22‘‘
Credits / Obsazení:
• LEŠEK SEMELKA — el. piano, sólový zpěv
• JAN KUBÍK — tenorsaxofon, klarinet, flétna, zpěv
• MICHAL PAVLÍČEK — el. kytara, akust. kytara
• VLADIMÍR KULHÁNEK — baskytara
• JAN HÁLA — syntezátor ARP
• PAVEL TRNAVSKÝ — bicí
• j.h. MICHAEL KOCÁB — el. piano, akust. piano, clavinet
LUBOŠ ANDRŠT BLUES BAND
Obsazení 1981 — 1989:
• Luboš Andršt — Guitar
• Peter Lipa — Vocal
• Ondřej Konrád — Harmonica
• Jan Kubík — Saxophone do roku 1982
• Vladimír „Guma“ Kulhánek — Bass guitar
• Jaromír Helešic — Drums
Změny obsazení:
• Milan Vitoch — drums 1982
• Jan Hrubý — violin 1983
• Dušan Hájek — drums 1984 — 86
• Alexej Charvát — bass guitar 1984 — 88
• Boris Urbánek — keyboards 1986 — 87
• Pavol Kozma — drums 1987
Karneval v UKDDS na náměstí Míru,duben 1967
The Donald / Na karnevalu v UKDDS hrála skupina "Donaldi" (The Donald).
• Tehdy byl jejím zpěvákem Viktor Sodoma, basovku hrál Vladimír Guma Kulhánek.
Karlovy Vary — Beat festival Zlatý kamzík — 1970.
• Ano, čtete správně, bigbítový festival, jenže od téhle události uběhlo v řícce Teplé už hodně vody. Teď už nevím přesně, ale tento nebývalý a určitě dodnes nepřekonaný bigbítový svátek se odehrával v zimě, v roce 1970. Ani dnes, ani tenkrát jsem ani v nejmenším netušil, kdo v tom měl prsty a kdo se o to postaral a kdo byl pořadatelem takové parády, kterou dokonce nikdo nezakázal a nebo nezrušil, jak bylo krátce potom díky úřadům a hlavně na příkaz všemocný komunistický strany všebecně zvykem.
• No a mnozí si třeba pamatují, že se festival konal i na naprosto netradičním místě, odehrávalo se to v Puppu, tehdy samozřejmě v Grandhotelu Moskva.
V sále, kde jsou původní varhany, visel obrovský plakát a na podiu se střídaly různé kapely, ať už z Karlových Varů, nebo z okolí.
• Já jsem se o té události dozvěděl náhodou, někde ve městě jsem viděl plakát, jenže jsem ho viděl skoro i pozdě, soutěž trvala snad dva dny, a třetí den měli být vyhlášeni vítězové a na plakátě bylo, že jako hosté festivalu bylo pozváno pražské Flamengo a dokonce ze sousedního Polska že přijede zahrát kapela Džamble. Flamengo byla v té době kapela, která měla hodně nadupaný repertoár a tvořila ji partička hodně dobrých muzikantů a kdo by nebyl zvědavý na muzikanty z Polska, polský bigbít už tenkrát něco znamenal. Tohle jsem si samozřejmě nenechal ujít. Doma jsem se na to vyšňořil jako blbec, protože když koncert, tak jsem si vzal sako, kravatu a k tomu vhodný kalhoty, a když jsem ale dorazil do Puppu, tak jsem se zastyděl sám nad sebou, jak jsem praštěnej, protože když jsem viděl tu smečku známých lidiček a hlavně kterak jsou oblečení, zmizel jsem raději na balkon, abych nebudil pozornost.
• Dorazil jsem právě včas, pořadatelé právě začínali s vyhlášením tří vítězných seskupení, každá kapela se musela dostavit na podium, převzít cenu a zahrát něco ze svých skladeb. Bohužel, kdo se tehdy umístil na třetím místě si nepamatuju, jako druhá se umístila kapela Verikuko, tehdy si tam zahrál i Jindřich "Erik" Pelc na housle a první místo získala tehdy velmi zajímavá a na tehdejší dobu progresivní kapela z Chebu, snad se jmenovala Expansive nebo tak nějak, když potom pánové hráli, jejich skladby by se daly hodnotit dokonce i jako undreground. No byl to pěknej bengál.
• Pak následovala přestávka, po ní se mělo na podiu objevit Flamengo. Po nějaké chvíli ale kdosi ohlásil, že Flamengo je ještě na cestě, že autem uvízli někde na náledí, že přijedou později, dále že kapela Džamble z Polska se omlouvá, že své učinkování odřekla a že přestávka se prodlužuje.
• Nakonec Flamengo dorazilo a byl to neskutečný zážitek, byl to bonbónek, na který se nezapomíná. Pánové popadli nástroje a bez přestávky odehráli skladby z desky Led Zeppelin I a taky pár věcí z druhý desky, ovšem takovým způsobem, jako kdyby na podiu stál skutečný Jimmi Page, skutečný Robert Plant se svými spoluhráči. Bylo to neskutečný, Pupp se otřásal v základech a nejen mně šla při tý skvělý muzice brada dolů a nikdo z nás si nemohl přát parádnější závěr festivalu.
• Tak takový byl Festival Zlatý kamzík v roce 1970. Všichni víme, co bylo potom, jak těžký bylo hrát slušný bigboš, mnoho lidí z hudební branže nevydrželo mnohdy drsný úřední nátlak, různé trapné přehrávky, kontroly textů a s muzikou nadobro skončili, mnozí se přeorientovali a rozšířili řady kavárenských orchestrů, některým se povedlo emigrovat.
• Takže tak a podobně se ubíral tehdy náš bigbítový čas, zbyly mnohdy jen krásný vzpomínky a snad i tohle moje povídání mnohým připomene první, a taky ale poslední festival Zlatý kamzík v Karlových Varech. — Jirka Keller
Original page:http://crash-club.blog.cz/1101/zlaty-kamzik-1969-gh-pupp-kv
A nakonec to nejčerstvější: November 2nd
|
Cat. N° 9 — Long–term Contribution
Vladimír "Guma" Kulhánek
|
Cat. N° 9 — Long–term Contribution
Vladimír "Guma" Kulhánek
• Uvádím zde několik alb, na kterých se Vladimír "Guma" Kulhánek podílel. Není to reprezentativní výběr, protože to snad ani není možné v tak bohatém hudebním životě, jaký Vladimír prožil. Recenze a kompletní credits jsou převzaty s uvedením zdrojů. (B.T.A.) Flamengo — Kuře v hodinkách (1972) Tracklist:
(Sony Music Bonton 1998)
01.) KUŘE V HODINKÁCH /INTRODUKCE (Kubík)
02.) RÁM PŘÍŠTÍCH OBRAZŮ (Mišík/J.Kainar)
03.) JENOM LÁSKA VÍ KAM (Fořt, Khunt, Kubík, Kulhánek, Mišík, Šedivý/Kainar)
04.) JÁ A DÝM (Mišík/Kainar)
05.) CHVÍLE CHVIL (Kubík/Kainar)
06.) PÁR STOLETÍ (Mišík/Kainar)
07.) DOKY, VLAKY, HLAD A BOTY (Kubík/Kainar)
08.) STÁLE DÁL (Khunt, Kubík, Kulhánek/H.Žalčík)
09.) KUŘE V HODINKÁCH (Kubík/Kainar)
Total Time: 38:37
B o n u s: (SP — Supraphon 1971)
10.) KAŽDOU CHVÍLI (Mišík, Fořt, Khunt/Žalčík)
11.) TÝDEN V ELEKTRICKÉM MĚSTĚ (Mišík/V.Poštulka)
Credits / Obsazení: Pavel Fořt — kytara, akustická kytara, sbor
• Ivan Khunt — zpěv (8), varhany, sbor
• Jan Kubík — tenor saxofon, flétna, klarinet, el. saxofon, sbor
• Vladimír "Guma" Kulhánek - basová kytara, sbor
• Vladimír Mišík — zpěv (1–7, 9–11), congo, akustická kytara
• Jaroslav "Erno" Šedivý — bicí, percussion
Guests / h o s t é:
• Petr Král — tenor saxofon (1–3)
• Vladimír Hruška — baryton saxofon (1–3)
• Ilja Bartošek — akustická kytara (4)
• Karel Velebný — vibrafon (6)
• Smyčcový orchestr řídí Václav Hybš.
• Aranžmá přidaných nástrojů — Pavel Fořt.
Silentis (May 22, 2010) / ***** / Co ještě nebylo napsáno o Kuřeti ? Poučen ze včerejšího 17. dílu cyklu Bigbít uvedu pár poznámek: celý repertoár Kuřete hrála skupina už asi 2 roky před natočením desky, jenže s texty v angličtině. V době počínající normalizace však bylo producentovi Hynku Žalčíkovi jasné, že album může být natočeno jen s českými texty, po přemluvení členů kapely, zejména Erno Šedivý se zdráhal, se celý band vydal na Dobříš za socialistickým básníkem Josefem Kainarem. • Toho produkce kapely hned zaujala a k písním napsal nepřekonatelné české básně. Bylo to ale na poslední chvíli, protože Kainar na podzim roku 1971 zemřel, kdyby se deska natáčela cca o půl roku později pravděpodobně by nikdy nevyšla. A ještě k písni Stále dál, která jediná nepochází z pera zmiňovaného básníka, původně měla na albu vyjít jakási pomalá věc aranžovaná Pavlem Fořtem, avšak skupině se nezamlouvala. Už přímo ve studiu se tedy Flamengo rozhodlo zařadit skladbu obyčejně hranou na koncertech zpívanou pseudoangličtinou. Původně ji měl zpívat také V. Mišík, interpretace se mu však nedařila, chopil se ji tak Ivan Khunt a zazpíval myslím na jedničku. Tím se dostávám k mému hodnocení, Kuře rozhodně patří do Top 25 desek, které kdy u nás vyšly, osobně mám ale radši od Mišíka jeho Etc 1, která je stylově barevnější. Samotná titulní skladba Kuře v hodinkách je ale asi nejlepší česká rocková věc všech dob, hudebně a zejména textově. Stejně tak citlivá Já a dým, Chvíle chvil s výbornými hammondkami nebo zmiňovaná hardrocková Stále dál patří mezi to nejlepší co na naší rock scéně kdy vzniklo. Z bonusů je lepší Chvíle chvil do celkového dojmu lépe zapadá. Na kompletu Paní v černém vyšla i singlová akustická verze Kuřete v hodinkách, na rozdíl od albové verze je zde lépe rozumět textu, naopak je ochuzena o flétnové sólo J. Kubíka. A poslední poznámka: skladby "Rám příštích obrazů" a "Doky, vlaky , hlad a boty" převzala a upravila na své první LP Generace skupina CK Vocal, nutno podotknout, že první z uvedených podle mého nahrála lépe, nepůsobí tak upracovaně. Vlastně se docela divím proč tady na progboardu recenze na tohle skvělé album stále chybí, sešli se na něm, stejně jako na Kuřeti vynikající muzikanti a výsledek je stejně jako u Kuřete na výbornou, teda pardon za pět hvězd.
Silentis @ 22.05.2010 18:43:54
• Dlouhá recenze a stejně jsem ještě maličkost opomněl, po rozpuštění Flamenga část kapely pokračovala s Lubošem Andrštem v tehdy hardrockovém Energitu. Několik archivních skladeb z období přelomu let 1972/1973 s Mišíkem a Khuntem vyšlo poměrně nedávno jako bonusy k reedici dvou alb Energitu. Ale nemůžu je víc hodnotit, protože se k pořízení dvojalba teprve chystám.
Petr Gratias / ***** / • Jak pozoruji, Kuře v hodinkách neustále vzbuzuje pozornost a to velmi zaslouženou. Silentis napsal velmi kvalifikovanou recenzi. Přestože jsem svůj názor vložil do reakcí, považuji za jaksi samozřejmé a logické se vůči tomuto albu vymezit i v hodnocení a v osobních postřezích...
• Když se historici česko–slovenského bigbítu (rocku) před lety zamýšleli nad tím, které album ověnčit nejcennějším kovem, potažmo které vyhlásit podle stanovených kritérií za nejlepší v daném žánru, drtivá většina z nich se shodla na tom, že by to mělo být právě toto album.
• Nutno poznamenat, že realizace alba se odehrávala v dobách rozvinující se tvrdé normalizace politických poměrů na počátku sedmdesátých let a to, že se nahrávání vešlo do edičního plánu Supraphonu té doby lze považovat za malý zázrak. Lví podíl na tom, že album spatřilo s odřenýma ušima za pět minut dvanáct světlo světa, má jeho producent Hynek Žalčík, který díky svým diplomatickým schopnostem a osobní úpornosti dokázal navzdory komplikacím projekt prosadit.
• Sólový zpěvák Vladimír Mišík ovšem hodlal nazpívat písně v angličtině, což už v té době nebylo možné a textařské pokusy podle představ skupiny nebyly dostatečně kvalitní. • Žalčík tedy oslovil básníka Josefa Kainara, který podle hudebních skic vytvořil osobité texty s literárním nábojem existencionalistického vnímání, jež byly skupinou akceptovány. Kainar byl sice režimní básník, ale vyrostl na jazzu třicátých let a v propojení s hudbou vdechl skladbám mimořádnou nostalgickou atmosféru, která korespondovala s bezradnými časy husákovské normalizace. Kainar se bohužel vydání alba nedožil, lze však konstatovat (navzdory některým jeho dobovým agitkám padesátých let), že to byla důstojná tečka za jeho uměleckou kariérou.
• Dodnes se dá říci, že Vladimír Mišík (jako jeden z mála českých rockových zpěváků kladl stejný důraz na kvalitu textu, i hudby) v interpretaci Kainarova textu vyvolává mrazení po těle, když posluchač vnímá:
• „Nevadí mi stěny dešťů, ať padám do hrobu, nevadí, že bloudím v mlhách, já jenom jdu a jdu. O vodu se dělím s hady, ve vlasech mívám sůl, prošel jsem eldorády, moře jsem obeplul. Obeplul a narodil se, v démantech ...“
• Rovněž pravděpodobně nejrockovější příspěvek textařského počinu Hynka Žalčíka, v emocionální interpretaci Ivana Khunta vyvolá podobnou vnitřní vibraci:
„Zlý svědomí jsem nechal spát…, proletěl jsem tisíc roků… Severní vítr chtěl mě hnát… stále dál. Slepeckou holí mám spočítaný, jak dlouhý je my žití, který je mi jednou, který je mi jednou daný…“
• Vzniklo tak osobité album, plné emocionálních vzepjetí, úžasných hudebních výkonů, naplněné energií, jež byla odrazem jejich plnokrevných koncertních vystoupení jak na československé scéně, tak i v Polsku, kterých bohužel ubývalo v rámci skrytého tažení i proti profesionálním skupinám. Samozřejmě, nelze na albu přeslechnout inspirace ze zahraničí své doby. Vliv skupin jako Jethro Tull, Santana, Chicago, Colosseum, Led Zeppelin nebo Yes, je patrný. Na druhé straně v podstatě všechny domácí skupiny tvořily pod dotekem zahraničních vzorů, ale Flamengo si dokázalo udržet takovou míru svébytnosti, že zmíněné vlivy zařídilo přetransformovat i k obrazu svému.
• Bubeník Jaroslav „Erno“ Šedivý se těšil pověsti nejlepšího rockového bubeníka a rovněž i Vladimír „Guma“ Kulhánek se stal mimořádným mistrem baskytary, v pozdějších letech jako hráč na bezpražcovou baskytaru. Mimořádný přínos na albu učinil multiinstrumentalista Jan Kubík, který ač ryzí jazzman, dokázal zlomit a získat si obdiv i těch nejskalnějších rockerů. Vladimír Mišík na albu zpívá v mimořádné formě se smyslem pro detail a obsah textu a přesné frázování používá podle svých bluesových vzorů, Ivan Khunt drží harmonie a šokuje svou interpretací ve skladbě Stále dál, dodnes hodnocenou jako učebnicový příklad českého hardrocku, Pavel Fořt (přeškolený baskytarista na kytaristu), i když nestojí na úrovni Radima Hladíka nebo Luboše Andršta, přesto jako hudebník a zejména aranžér odvedl vysokou profesionální práci integrovanou do celkového pojetí alba.
• Devět skladeb na albu působí dodnes velmi vyrovnaným dojmem. Vévodí zde vzácná vyváženost mezi údernými skladbami a baladami, a zejména proaranžovanost písní je na velmi vysoké úrovni. Rovněž i hudební režie (Jan Spálený) a zvuková režie (Petr Kocfelda) se podepsaly vysoce nastavené laťce, což se tehdy obecně nedařilo. • Kvalitně sejmuté basy a bicí nástroje ční nad možnosti své doby. Pochvalu zaslouží i výtvarně zajímavý design obalu Ivany Jurné. Politování lze vyslovit jenom nad tím, že tehdy nebylo u nás zvykem vydávat alba v rozevíracím formátu, kde by byly zachyceny portréty členů skupiny a otištěny již výše zmíněné texty písní. Ze strany edičního oddělení Supraphonu nebyl zájem prezentovat fotografie vlasatých hudebníků a hudební posluchač rockové hudby zas nebyl považován za natolik intelektuální objekt, aby se kvalitní zpívané texty z básníkova pera kvůli němu v té době otiskovaly.
Deska Kuře v hodinkách byla realizována s Hi–fi klubem a Gramofonovým klubem v r. 1972. V drtivé většině nebylo možné ji jenom tak běžně zakoupit. To už tehdy v rámci restrikcí bylo nařízeno jenom v podobě objednávek. I když se na tehdejší poměry průměrný náklad poměrně rychle vyprodal, dolisování už nebylo realizováno a tak se album pokoutně nahrávalo a jeho cena na burzách výrazně stoupala. Další vydání bylo realizováno na vinylu až v r. 1990 v edici Trezor a pak vyšlo už v CD verzi…
Věčná škoda, že po skupině Flamengo nezůstalo zachováno více skladeb a nezdařilo se natočit ještě alespoň jedno další album, které by deklarovalo oprávněnost vinylu par excellence na domácí scéně. Poměry první poloviny sedmdesátých let to nedovolily. Autorskou a muzikantskou úroveň ovšem po několika letech potvrdili mnozí hudebníci v jiných skupinách a na jiných albech, což je věcí víceméně známou (Formace, Energit, Etc…, Bohemia, Blues Band, Stromboli…)
• KUŘE V HODINKÁCH (Introdukce) — Známé klasické šmajdání, brblání a pád.... a pak už se velmi energicky přihlásí hudba. Jak o ní vlastně psát? No vlastě jenom v tom dobrém (ne–li nejlepším). Kubíkův nástup s jeho saxofonem a rytmické breakce baskytaristy Guzmy Kulhánka a Erno Šedivého a ostré spojovací mosty Fořtovy kytary a Khuntovy varhany. Je to pevný útvar. Od prvních tónů cítíme úžasnou souhru, názorovou shodu a výrazný energetický potenciál....
• RÁM PŘÍŠTÍCH OBRAZŮ — a už je to jedna z nejsilnějších skladeb alba. Vždycky mě fascinovaly ty hudební postupy a stupňování harmonie. Všechno jede jako nejlepší švýcarské hodinky. Cítím zde velmi silný aranžérský přesah a schopnost přenést ten potenciál z koncertních pódií do drážek desky.
• Mišík zpívá jako o život a opírá se o výtečný Kainarův text, při kterém mi ještě teď leze mráz po těle... Fořt (přeškolený kytarista) vystřihne kytarové sólo mírně upomínající Carlose Santanu, ale ten Erno Šedivy s Gumou Kulhánkem — rytmická soudržnost u nás neslýchaná....
• JENOM LÁSKA VÍ KAM — další velmi silná skladba. Mišík zpívá vyostřeně (přes nějaký filtr)a propojení s kytarovým sólem a dokreslováním atmosféry nabízí velmi přesvědčivou rockovou skladbu s údernou rytmikou. Ta odevzdanost a "služba formě", je zde potvrzena v každém ohledu....
• JÁ A DÝM — Nádherná nostalgická balada. Prpojení akustických kytar, příčné flétny a subtilního doprovodu je jedninečné. Pak ovšem skladba nabere další grády a aplikace wah wah pedálu do Kubíkova saxofonu. Krásná poezie (chápu, že Vláďa cítil na počátku Etc..., že bude třeba navázat na tuto skladbu a proto vznikl Syn Daidalův....)Kubík byl jednou z nejsilnějších instrumentálních opor Flamenga a cítíte to zde v každém ohledu...
• CHVÍLE CHVIL — nádherné prolínání jazzu a rocku první generace. Krásná harmonizování a pak klasická mišíkovina s akustickou kytarou a výměna molových akordu za doprovodu mírných nevyčnívajících sborů. Snivý text chce subitilní interpretaci až do okamžiku, kdy přichází erupce. Dramatické vzepětí tlačí na nástrojový instrumentář a Mišíkův hlas. Sděluje myšlenkové pocity a snové obrazy a následuje opět ta důrazná rocková zemitost a jemné pohrávání s detaily. Fořtova rozostřená kytara a Khuntovy hammondy se snoubí v estetické nádherno a sbory přidávají na intenzitě. Nádherný příklad hudební gradace...
• PÁR STOLETÍ — další skladba je téměř meditativního charakteru. Tlumené tóny kytary a zvonky, flétna a jazzový vibrafon Karla Velebného, jako když ve sklenici perlí víno a líné varhanní téma přesouvá skladbu k nezařaditelnému kontemplativnímu jazzu.
• A opět skladba nabere na energií za podpory dechové sekce a Mišíkův hlas je opravdu ve formě...Ta nostalgická atmosféra hladí a rozesmutňuje, ale je i jakousí sebereflexí. Fořtova kytarová kresba dotrváří atmosféru a náhle se celá píseň otočí k latinskoamerickému pojetí s perkusivními zvuky rytmiky, vibrafonu a výtečné melancholické Kubíkovy flétny. Závěrečné téma jakoby shrnuje všechny podněty a nápady už na rockovém základě...
• DOKY, VLAKY, HLAD A BOTY — saxofonové intro a Gumova drtivě ostrá baskytara a dobře vymyšlený nosný riff, nad kterým se vznášejí skvělé vokály. Mišíkův hlas krásně frázuje za podpory tvrdé rytmiky a Fořt opět vstupuje s kytarou do hry a zase cítíme ten opar latinskoamerické hudby, nad nímž krouží v horkém slunci San Luis Potosí emocionální pouliční hudebníci a podmanivé tanečnice. Je to na tanec,i na poslech!!! Kubík podává jedinečný výkon. Schématické téma se proměňuje a dodává to správné napětí....
• STÁLE DÁL — ano, tohle je pravděpodobně nejexponovanější skladba na albu vůbec. Když bych měl vybrat skutečně neryzejší rockovou skladbu, která u nás vznikla, bude tato skladba v první trojici... Ten flétnový nástup s elektrickou kytarou a Khuntův opravdový hardrockový vokál. Zpívá jako o život a opírá se i o výtečný text.
• Takové forsírované zpívání u nás bylo neslyšené.
• (Prokop to dělal jinak). Tady se Fořt opravdu se svým kytarovým sólem dostává k životnímu výkonu a jeho dravost a energetický potenciál to potvrzuje. Stereofonní efekt kouzlí na domácí aparatuře opravdu velmi efektně.
• KUŘE V HODINKÁCH — na závěr přichází ústřední skladba — trochu v zádumčivém tónu a zase to kouzlení flétny a elektrické kytary v pozadí. Nádhera. Téma loučení, odpoutání, hledání, tápání, objevování a obnažování. Flamengo hraje ve velké pohodě a "stále dál" ve velkém nasazení. Prokreslování jednotlivých témat se děje ve velkém stylu. Všechno zní samozřejmě, logicky, přehledně a s velkým nasazením. Flétnové hadovité tóny a závěrečné rockové běsnění je velmi důrazným a přesvědčivým epilogem.
Singlový bonus:
• STÁLE DÁL jede v pořádném rockovém tahu na branku se santanovskou rytmikou a a důraznou baskytarou a kreativním saxofonem, na němž ohýbá Kubík tóny pořádnou expresí a Fořtovy syrové akordy a Mišíkův rozpoutaný hlas táhne s Šedivého bicími až k závěru...
• TÝDEN V ELEKTRICKÉM MĚSTĚ — má volnější písňovou formu s výraznými akcenty a přináší nástin španělské hudby ve Fořtových kytarových obratech a ženský vokál dokresluje atmosféru a velmi sugestivně působí Mišíkův syrový vokál za podpory tepajících bicích až ke konečnému závěru...
• Na CD mohl být připojen vedle výše uvedeného singlu ještě edit KUŘE V HODINKÁCH v jakési formě unplugged, blíže přimykající k latině. Jak bylo správně podotknuto, skladba se objevila na flamengovském výběru, ale také na kainarovské bluesové kolekci Obelisk (CD verze)...
• Věčná škoda, že Flamengo s touto sestavou nepřišlo alespoň ještě s jedním albem. Obviňuji bolševickou garnituru, že zcela nesmyslně nastolenými poměry zničila (a nejenom Flamengo) tuhle skvěle sehranou hudební jednotku (jako na počátku osmdesátých let Pražský výběr)...
• Dal bych hvězd šest, ale Progboard to neumožňuje, takže pět zcela stoprocentně!!!
Original page: http://www.progboard.com/Flamengo/Kure-v-hodinkach/4308//
Apokalypsa — obrazy Janova zjevení (2001)
Studio Hostivař, limitovaný náklad, cca 77 min
• Kúča, Pavla Kapitánová, Renata Podlipská, Luděk Walter — zpev, Roman Dragoun — klávesy, Vladimír Guma Kulhánek — baskytara, Jan Seidl — bicí, Ivan Korený, Pavel Marcel, Ota Petřina, Zdeněk Šikýř, Milan Tokár — kytary, Olin Oejezchleba — violoncello, Míra Barabáš — trubka, Jiří Hála — příčná flétna, Jožin — perkuse, Pavel Horák a spol. — sbory
• Lucerna Music Bar, April 2009 (with Anna K Band) / Author: Petr Klapper
T 4: Vladimír Guma Kulhánek s Kubešem, Dragounem a Kopřivou / Author: Jonáš: http://jonaasweb.blog.cz/rubrika/fotky-z-koncertu/2
BOHEMIA — Zrnko písku (CZ 1978 remaster 2008) — Big beat
01 Chór minulých nohou v průchodu Pasáž
02 Zátiší peronních lístků
03 Sen o snu
04 Horké letní stmívání
05 Milenci před Pollockovým obrazem
Bonus:
06 Co mi brání
07 Vina křídel
08 King Kong
09 U studánky
10 Návštěva ve zverexu
11 Bulgaria expres
Tracklist na LP:
Strana A
1. Jan Kubík / Pavel Vrba
CHÓR MINULÝCH NOHOU V PRŮCHODU “PASÁŽ“ (7‘16‘‘)
2. Michal Pavlíček / Pavel Vrba
ZÁTIŠÍ PERONNÍCH LÍSTKŮ (6‘32‘‘)
3. Lešek Semelka / Pavel Vrba
SEN O SNU (5‘56‘‘)
Strana B
4. Jan Kubík / Pavel Vrba
HORKÉ LETNÍ STMÍVÁNÍ (9‘14‘‘)
5. Jan Kubík / Pavel Vrba
MILENCI PŘED POLLOCKOVÝM OBRAZEM (7‘24‘‘)
Total Time: 36‘22‘‘
Credits / Obsazení:
• LEŠEK SEMELKA — el. piano, sólový zpěv
• JAN KUBÍK — tenorsaxofon, klarinet, flétna, zpěv
• MICHAL PAVLÍČEK — el. kytara, akust. kytara
• VLADIMÍR KULHÁNEK — baskytara
• JAN HÁLA — syntezátor ARP
• PAVEL TRNAVSKÝ — bicí
• j.h. MICHAEL KOCÁB — el. piano, akust. piano, clavinet
LUBOŠ ANDRŠT BLUES BAND
Obsazení 1981 — 1989:
• Luboš Andršt — Guitar
• Peter Lipa — Vocal
• Ondřej Konrád — Harmonica
• Jan Kubík — Saxophone do roku 1982
• Vladimír „Guma“ Kulhánek — Bass guitar
• Jaromír Helešic — Drums
Změny obsazení:
• Milan Vitoch — drums 1982
• Jan Hrubý — violin 1983
• Dušan Hájek — drums 1984 — 86
• Alexej Charvát — bass guitar 1984 — 88
• Boris Urbánek — keyboards 1986 — 87
• Pavol Kozma — drums 1987
Karneval v UKDDS na náměstí Míru,duben 1967
The Donald / Na karnevalu v UKDDS hrála skupina "Donaldi" (The Donald).
• Tehdy byl jejím zpěvákem Viktor Sodoma, basovku hrál Vladimír Guma Kulhánek.
Karlovy Vary — Beat festival Zlatý kamzík — 1970.
• Ano, čtete správně, bigbítový festival, jenže od téhle události uběhlo v řícce Teplé už hodně vody. Teď už nevím přesně, ale tento nebývalý a určitě dodnes nepřekonaný bigbítový svátek se odehrával v zimě, v roce 1970. Ani dnes, ani tenkrát jsem ani v nejmenším netušil, kdo v tom měl prsty a kdo se o to postaral a kdo byl pořadatelem takové parády, kterou dokonce nikdo nezakázal a nebo nezrušil, jak bylo krátce potom díky úřadům a hlavně na příkaz všemocný komunistický strany všebecně zvykem.
• No a mnozí si třeba pamatují, že se festival konal i na naprosto netradičním místě, odehrávalo se to v Puppu, tehdy samozřejmě v Grandhotelu Moskva.
V sále, kde jsou původní varhany, visel obrovský plakát a na podiu se střídaly různé kapely, ať už z Karlových Varů, nebo z okolí.
• Já jsem se o té události dozvěděl náhodou, někde ve městě jsem viděl plakát, jenže jsem ho viděl skoro i pozdě, soutěž trvala snad dva dny, a třetí den měli být vyhlášeni vítězové a na plakátě bylo, že jako hosté festivalu bylo pozváno pražské Flamengo a dokonce ze sousedního Polska že přijede zahrát kapela Džamble. Flamengo byla v té době kapela, která měla hodně nadupaný repertoár a tvořila ji partička hodně dobrých muzikantů a kdo by nebyl zvědavý na muzikanty z Polska, polský bigbít už tenkrát něco znamenal. Tohle jsem si samozřejmě nenechal ujít. Doma jsem se na to vyšňořil jako blbec, protože když koncert, tak jsem si vzal sako, kravatu a k tomu vhodný kalhoty, a když jsem ale dorazil do Puppu, tak jsem se zastyděl sám nad sebou, jak jsem praštěnej, protože když jsem viděl tu smečku známých lidiček a hlavně kterak jsou oblečení, zmizel jsem raději na balkon, abych nebudil pozornost.
• Dorazil jsem právě včas, pořadatelé právě začínali s vyhlášením tří vítězných seskupení, každá kapela se musela dostavit na podium, převzít cenu a zahrát něco ze svých skladeb. Bohužel, kdo se tehdy umístil na třetím místě si nepamatuju, jako druhá se umístila kapela Verikuko, tehdy si tam zahrál i Jindřich "Erik" Pelc na housle a první místo získala tehdy velmi zajímavá a na tehdejší dobu progresivní kapela z Chebu, snad se jmenovala Expansive nebo tak nějak, když potom pánové hráli, jejich skladby by se daly hodnotit dokonce i jako undreground. No byl to pěknej bengál.
• Pak následovala přestávka, po ní se mělo na podiu objevit Flamengo. Po nějaké chvíli ale kdosi ohlásil, že Flamengo je ještě na cestě, že autem uvízli někde na náledí, že přijedou později, dále že kapela Džamble z Polska se omlouvá, že své učinkování odřekla a že přestávka se prodlužuje.
• Nakonec Flamengo dorazilo a byl to neskutečný zážitek, byl to bonbónek, na který se nezapomíná. Pánové popadli nástroje a bez přestávky odehráli skladby z desky Led Zeppelin I a taky pár věcí z druhý desky, ovšem takovým způsobem, jako kdyby na podiu stál skutečný Jimmi Page, skutečný Robert Plant se svými spoluhráči. Bylo to neskutečný, Pupp se otřásal v základech a nejen mně šla při tý skvělý muzice brada dolů a nikdo z nás si nemohl přát parádnější závěr festivalu.
• Tak takový byl Festival Zlatý kamzík v roce 1970. Všichni víme, co bylo potom, jak těžký bylo hrát slušný bigboš, mnoho lidí z hudební branže nevydrželo mnohdy drsný úřední nátlak, různé trapné přehrávky, kontroly textů a s muzikou nadobro skončili, mnozí se přeorientovali a rozšířili řady kavárenských orchestrů, některým se povedlo emigrovat.
• Takže tak a podobně se ubíral tehdy náš bigbítový čas, zbyly mnohdy jen krásný vzpomínky a snad i tohle moje povídání mnohým připomene první, a taky ale poslední festival Zlatý kamzík v Karlových Varech. — Jirka Keller
Original page:http://crash-club.blog.cz/1101/zlaty-kamzik-1969-gh-pupp-kv
A nakonec to nejčerstvější: November 2nd
Cat. N° 9 — Long–term Contribution
Vladimír "Guma" Kulhánek