INTERVIEW
Karel Heřman, Čankišou.
|
INTERVIEW: Karel Heřman, Čankišou.
Rock & Pop: Co ve skutečnosti rozhodlo, že jste začal zpívat? Konkrétní písnička nebo album?
Karel Heřman (Karel): Ne, kamarád mě s sebou vzal v roce..., ježkovy voči, v jakém roce to bylo..., to bylo v roce 78 — na koncert Vaška Neckáře se skupinou Bacily na Planetárium, což si myslím doteď, že je velmi kvalitní věc. Tam jsem si řek´, že bych to mohl zkusit.
R&P: To je vyloženě historická věc.
Karel: Tak já jsem historickej taky, takže to je v pohodě. (smích)
R&P: Pro naše čtenáře R&P můžete říct, co jste použili k získání takového zvuku na albu?
Karel: Já nejsem technik, spíše jsme se rozhodli, že to zvukově posuneme někam jinam to album a tím pádem by jsme potřebovali lepší studia, lepší techniku. Udělali jsme ‘hithit’, oslovili jsme naše posluchače a lidi kolem nás, jestli by přispěli, a oni přispěli ještě o třetinu víc, než měli, takže jsme si řekli, že to má smysl a šli jsme do toho naplno a vlastně jsme většinu té desky točili, míchali a masterovali u Davida Kollera ve Studiu Cox.
♣ [Poznámka: na výsledném zvuku se podepsal Jiří Topol Novotný, který desku točil, míchal i masteroval. Kytarista Martin Krajíček souhlasí, že práce ve studiu měla na výsledný zvuk velký vliv. „Rozhodnutí dělat desku s Topolem a točit ve studiu COX Davida Kollera bylo pro toto album naprosto zásadní. Příležitost dělat s někým, pro koho je zvuk životní vášní a náplní, je neocenitelná zkušenost.“]
R&P: Takže to je lepší studio, než ta, která jste využívali doposud?
Karel: No, je to zatím nejlepší studio, v jakém jsme doposud byli.
R&P: Z tiskové zprávy vyplývá, že jde o kompromis..., mezi harmoniemi a rytmy.
Karel: To vychází z toho, co jsme dělali doteď. Řadili jsme se do škatulky ‘world music’, začali jsme s ethnem, zkoušeli jsme Afriku, napřed jsme si to zkoušeli u nás, pak jsme začali cestovat a zkoušeli to přímo v místech, kde jsme hráli, spolu s místními muzikanty a brali inspiraci odtam. Tady u té desky jsme se spíše vrátili, protože spousta z nás začala u rockovejch kapel, ale hlavně jsme chtěli, aby ta deska už nebyla taková prvotně veselá a prvotně worldmuziková, spíše je to tam schovaný pod kobercem s tím, že jsme měli spíše takovej pocit, že by to měla být naše výpověď, než výpověď o našem cestování a o jiných etnikách. Spíše náš postoj k tomu., co se kolem nás děje.
R&P: Zmínil jste se o tom, že jste hodně cestovali, dnes už v 18–ti zemích. Můžete alespoň některé z nich vyjmenovat?
Karel: No tak jé, já nevím..., no tak Evropa, hodně po Evropě samozřejmě, což pro nás..., na Slovensku, tam jsme doma, to nebudu počítat, ale Maďarsko, Polsko, Litva, Estonsko, Holandsko, Francie, Itálie, Švýcarsko, Rakousko, vlastně celou Evropu máme procestovanou hodně. A potom máme takový ty exotický zájezdy, ... já jsem byl v Mongolsku, tam jsem byl sám, ale potom jsme byli dvakrát v Pákistánu, na ostrově Réunion, pak jsme hráli v Borneu a v Malajsii.
R&P: Takže Slovákům už není potřeba vysvětlovat, co je to Čankišou, slyšeli to mnohokrát.
Karel: No já doufám, že jo, teď jsme na Slovensku hráli a zjistili jsme, že nás tam mají lidi rádi, z čehož mám velkou radost. Čankišou je šou lidu Čanki a je to o show spíše. Nemám slovesnou tvorbu, k tomu se možná dostanu.
R&P: Brno a okolí bylo vždy semeništěm talentů. Myslíte, že prostředí má na to nějaký vliv?
Karel: No, já si myslím, že asi určitě ano, ono to Brno nikdy nebylo nikomu moc poplatný, více–méně si muzikanti dělali, co sami chtěli. Co uznali za vhodný a nesnažili se být trendy. Asi tak.
R&P: Jste tedy přátelsky nakloněni s některou z jiných příbuzných kapel v českém nebo moravském prostředí?
Karel: Zdeněk hraje s Progresama a tak se známe a kamarádíme. Hodně se potkáváme s Už jsme doma, já myslím, že s těma muzikantama se většinou rádi vidíme, je to taková ..., spíš je to tady tak, že se všichni stejně znají navzájem, takže to je v pohodě.
R&P: Koho považujete za své kolegy v žánru, i kdyby jste se s nima nesetkávali?
Karel: No tak..., žánr..., (Bubínku prosím tě nepískej, já tady dělám rozhovor, děkuji) ..., já nevím. Vyloženě kolegy? Tak máme pár jako..., znám třeba Ahmed má hlad, nebo z Brna třeba Kumbalu [ethno–alternative] a je jich spoustu. Spoustu kapel hraje ‘world music’, ale my to hrajem trošičku jinak, než všichni ostatní. Spíš se cítíme být muzikanti jako všichni ostatní.
R&P: Dlouho jsem vás neslyšel. Naposledy to bylo v r. 2007, hráli jste s Longitalem na Ruzyni. Hanka Podhorská mi teď řekla, že ten klub už neexistuje.
Karel: To je škoda. A hlavně Daniel Salontay a Šina jsou kamarádi, my jsme s nima udělali i hudbu k divadlu, pak jsem s nima točil i desku, občas s nima vystupuju. A opravdu, to jsou muzikanti mému srdci nejblíže.
R&P: Nové album navazuje na vaše předchozí práce? Nebo je to reakce na zlo kolem nás?
Karel: Je to přirozený vývoj. Reakce na zlo? Spíše postavení se proti němu. Reakce na zlo je zase zlo a to my nechcem.
R&P: Takže to se nedá vymýtit lidskými prostředky?
Karel: Samozřejmě se dá vymýtit zlo, ale ne zlem.
R&P: Ale dobrem by se dalo.
Karel: Dobrem jo, dobrem určitě ano. Spíše postojem a pozitivem.
R&P: Rád dávám jednu otázku více hudebníkům, tak i vám: kterou vlastnost považujete za obzvlášť důležitou?
Karel: Já myslím, že vstřícnost. Empatie, to si myslím, že je důležitý.
R&P: A vliv techniky v hudbě je dobrý? Už jsme o tom vlastně mluvili...
Karel: Já si myslím, podle toho, v čích je rukou. Jsou spousty věcí, které jsou používány prvoplánově, jsou spousty hudebníků, kteří se s technikou sžili, používají ji jako svůj výrazový prostředek, můžu použít jasný příklad Björk, používá nejposlednější technické vymoženosti a přitom ta hudba je na vysoké úrovni a nesnaží se být komerční atd. atd.
R&P: Setkali jste se sní?
Karel: Ne, bohužel ne.
R&P: A na Islandu jste nebyli?
Karel: Ne, na Islandu jsme nebyli. Björk jsem viděl naposledy asi v roce 86 nebo 7 na Slávii, to byla ještě se Sugarcubes, byla ještě absolutně neznámá.
R&P: Dotkli jsme se minulého století. Jaký je to pocit vědět, že existuje spousta lidí, kteří oceňují hudbu z minulého století?
Karel: Tam byl položen základ. Ty základy se posouvají. To se neustále vrací v takových spirálách, zpátky k původním žánrům a zase to pokračuje dál. A hudba z konce 60´a počátku 70´s tehdejšími vymoženostmi techniky a najednou člověk zjišťuje, co oni opravdu hráli a spousta muzikantů nezestárlo. Zůstali dobří, i když je jim přes 70.
R&P: Miloval jste některého z těch muzikantů? Mraky, desítky jich v poslední době zemřelo, vyloženě známých, J.J. Cale, Jack Bruce, Lou Reed..., dotkla se vás smrt některého z nich obzvlášť?
Karel: Odchod Lou Reeda se mě dotkl hodně. Jacka Bruce taky. Viděl jsem ten koncert, kdy se dali s Cream dohromady. Tam bylo úžasný, jak Bruce s Gingerem Bakerem opravdu byli staří páni, vypadali jak důchodci a BYLO TO TAM! ÚPLNĚ STEJNĚ JAKO ZAMLADA! A ve “White Room”, kdy jsem čekal, že on to přece nemůže dát..., a on to zazpíval naprosto čistě, krásně..., je pravda, že ten Clapton vedle nich vypadal* jako seladon a oni jako starší chlapci, staří dědci, u prvních dvou písničkách jsem měl pocit, že umřou, tak neumřeli a bylo to čím dál tím lepší, no ten odchode Brucea taky. No a ten Richard Wright od Floydů taky a tam je toho víc. Víc těch lidí umřelo, opravdu je jich škoda.
R&P: Všichni nám chybí.
Karel: Chybí.
R&P: Co bylo inspirací k albu: Měli jste více písní, než těch 10?
Karel: Měli, dělali jsme na něm asi 2 a půl roku na té desce, spoustu materiálu jsme nepoužili. Dlouho jsme váhali, zhruba jsme věděli, kterým směrem se chceme dát ale zkonkretizovat jsme to nedokázali. Tu cestu a o čem ta deska má být. Pak jsme objevili Supay a od toho jsme se odpíchli dál. To je forma postavení se zlu. Nenechat se tím ovlivnit a nenechat se semlít informacemi, negativními skutečnostmi, hysterií, zlem obecně. O tom ten Supay je. Protože se nám stalo, že jsme to začali dělat a doba do toho vklouzla sama, aniž bychom se o cokoliv snažili.
R&P: Je to výslovně aktuální.
Karel: No, my jsme to dělali dřív, ani jsme s tím nepočítali. Nevím, jestli mám mít z toho spíše radost, spíše nemám.
R&P: Máte intuici, jak ty události budou následovat?
Karel: Doufám, že ne. (srdečný a dlouhý smích)
R&P: Že je lepší, kdyby jsme neměli pravdu.
Karel: Ano.
R&P: Je Supay dosavadním vrcholem Čankišou?
Karel: Když jsem ji slyšel poprvé, měl jsem dojem, že je hodně dospělá. Že se něco stalo. že ta kapela..., hrajeme spolu 17 let a více–méně ty třenice už jsou tak trošku pryč a to celý tak nějak vyhnilo, dostalo se to do období nějaké pohody a najednou zkrátka v té kapele a na té desce jsme dali to, co je v nás. Do společného díla. A ono to do sebe zapadlo jako takové soukolí. S tím, že nic nevyčnívá. Kapela funguje jako jeden celek, všichni se ukáznili, nikdo se nesnaží exhibovat. Což nevím, jestli se nám do této doby podařilo a ne v takové formě. A možná, že to není tím zvukem, který, když jsem to slyšel poprvé, tak mi vyrazil dech.
R&P: Ještě se vrátím k té první otázce: co ta první písnička v životě, co rozhodla o všem, dodneška si ji pamatujete a chytlo vás to?
Karel: Je to Vašek Neckář, písnička 5 světelných let z Planetária.
R&P: A z ‘world music’ nějaký vzor? Zážitek.
Karel: Pro mně bylo několik zážitků. Setkání a spolupráce se Saieen Zahoorem [Saieen Zahoor or Saeen Zahur Ahmad (Urdu: سائیں ظہور) (Punjabi: ਸਾਈਂ ਜ਼ਹੂਰ) (nar. circa 1937)/Okara, Pakistan; instruments: Ektara, Tumbi], což je pán, který má BBC Awards za rok 2006.
R&P: On je skutečně pokorný derviš v reálném životě.
Karel: Zahoor je nejsilnější umělec, jakého jsem měl to potěšení slyšet. Jeho hlas probudí duši. Jeho hudba vyživuje ducha. Pak spolupráce se súfijskou zpěvačkou Surhja Kanám a byla úžasná. Což v muslimském světě ne že by to bylo obvyklé být zpěvákem/zpěvačkou, vůbec ne. Uměla jenom urdsky. Dovedla vnučku, která to překládala. Snažili jsme ji najít elektronicky a nenašli. Ta spolupráce byla fantastická. Bylo to naprosto dokonalý. Pak jsme na Réunionu potkali pána, který se jmenuje Rajery [nar. 1964 in Ambohimanga (Madagascar), byl nominován na RFI World Music Award 2002]. Potom jsme ho pozvali sem do Česka, zahrál tady pár koncertů a pak jsme udělali koncert společně na festivalu v Náměšti nad Oslavou. Všichni mluvili s neuvěřitelnou úctou a pokorou. Když jsme přijeli na Borneo, hrál tam Danyel Waro, to byla taky úžasná záležitost. Jedna z největších hvězd ‘world music’ podle mýho. V tom Pákistánu bylo úžasné potkání s kompletní rodinou Nusrat Fateh Ali Khana, v tý době on sám už byl mrtvej, ale je to jeden velkej rodinnej hudební klan a tam hrajou všichni se všema. Třeba jsme tam viděli krásnou fúzi s flamenco kytaristou, Attaullah Khan Esakhelvi, s partičkou si tam hrál s Eddie Vedderem a podobný záležitosti. Prostě Pákistán je velká země se strašnou spoustou dobrých muzikantů.
Poznámka: * seladon: člověk uhlazeného chování a zevnějšku.
Website: http://www.cankisou.cz/cz/
_____________________________________________________________
|
INTERVIEW Karel Heřman, Čankišou.
|
Karel Heřman, Čankišou.
Rock & Pop: Co ve skutečnosti rozhodlo, že jste začal zpívat? Konkrétní písnička nebo album?
Karel Heřman (Karel): Ne, kamarád mě s sebou vzal v roce..., ježkovy voči, v jakém roce to bylo..., to bylo v roce 78 — na koncert Vaška Neckáře se skupinou Bacily na Planetárium, což si myslím doteď, že je velmi kvalitní věc. Tam jsem si řek´, že bych to mohl zkusit.
R&P: To je vyloženě historická věc.
Karel: Tak já jsem historickej taky, takže to je v pohodě. (smích)
R&P: Pro naše čtenáře R&P můžete říct, co jste použili k získání takového zvuku na albu?
Karel: Já nejsem technik, spíše jsme se rozhodli, že to zvukově posuneme někam jinam to album a tím pádem by jsme potřebovali lepší studia, lepší techniku. Udělali jsme ‘hithit’, oslovili jsme naše posluchače a lidi kolem nás, jestli by přispěli, a oni přispěli ještě o třetinu víc, než měli, takže jsme si řekli, že to má smysl a šli jsme do toho naplno a vlastně jsme většinu té desky točili, míchali a masterovali u Davida Kollera ve Studiu Cox.
♣ [Poznámka: na výsledném zvuku se podepsal Jiří Topol Novotný, který desku točil, míchal i masteroval. Kytarista Martin Krajíček souhlasí, že práce ve studiu měla na výsledný zvuk velký vliv. „Rozhodnutí dělat desku s Topolem a točit ve studiu COX Davida Kollera bylo pro toto album naprosto zásadní. Příležitost dělat s někým, pro koho je zvuk životní vášní a náplní, je neocenitelná zkušenost.“]
R&P: Takže to je lepší studio, než ta, která jste využívali doposud?
Karel: No, je to zatím nejlepší studio, v jakém jsme doposud byli.
R&P: Z tiskové zprávy vyplývá, že jde o kompromis..., mezi harmoniemi a rytmy.
Karel: To vychází z toho, co jsme dělali doteď. Řadili jsme se do škatulky ‘world music’, začali jsme s ethnem, zkoušeli jsme Afriku, napřed jsme si to zkoušeli u nás, pak jsme začali cestovat a zkoušeli to přímo v místech, kde jsme hráli, spolu s místními muzikanty a brali inspiraci odtam. Tady u té desky jsme se spíše vrátili, protože spousta z nás začala u rockovejch kapel, ale hlavně jsme chtěli, aby ta deska už nebyla taková prvotně veselá a prvotně worldmuziková, spíše je to tam schovaný pod kobercem s tím, že jsme měli spíše takovej pocit, že by to měla být naše výpověď, než výpověď o našem cestování a o jiných etnikách. Spíše náš postoj k tomu., co se kolem nás děje.
R&P: Zmínil jste se o tom, že jste hodně cestovali, dnes už v 18–ti zemích. Můžete alespoň některé z nich vyjmenovat?
Karel: No tak jé, já nevím..., no tak Evropa, hodně po Evropě samozřejmě, což pro nás..., na Slovensku, tam jsme doma, to nebudu počítat, ale Maďarsko, Polsko, Litva, Estonsko, Holandsko, Francie, Itálie, Švýcarsko, Rakousko, vlastně celou Evropu máme procestovanou hodně. A potom máme takový ty exotický zájezdy, ... já jsem byl v Mongolsku, tam jsem byl sám, ale potom jsme byli dvakrát v Pákistánu, na ostrově Réunion, pak jsme hráli v Borneu a v Malajsii.
R&P: Takže Slovákům už není potřeba vysvětlovat, co je to Čankišou, slyšeli to mnohokrát.
Karel: No já doufám, že jo, teď jsme na Slovensku hráli a zjistili jsme, že nás tam mají lidi rádi, z čehož mám velkou radost. Čankišou je šou lidu Čanki a je to o show spíše. Nemám slovesnou tvorbu, k tomu se možná dostanu.
R&P: Brno a okolí bylo vždy semeništěm talentů. Myslíte, že prostředí má na to nějaký vliv?
Karel: No, já si myslím, že asi určitě ano, ono to Brno nikdy nebylo nikomu moc poplatný, více–méně si muzikanti dělali, co sami chtěli. Co uznali za vhodný a nesnažili se být trendy. Asi tak.
R&P: Jste tedy přátelsky nakloněni s některou z jiných příbuzných kapel v českém nebo moravském prostředí?
Karel: Zdeněk hraje s Progresama a tak se známe a kamarádíme. Hodně se potkáváme s Už jsme doma, já myslím, že s těma muzikantama se většinou rádi vidíme, je to taková ..., spíš je to tady tak, že se všichni stejně znají navzájem, takže to je v pohodě.
R&P: Koho považujete za své kolegy v žánru, i kdyby jste se s nima nesetkávali?
Karel: No tak..., žánr..., (Bubínku prosím tě nepískej, já tady dělám rozhovor, děkuji) ..., já nevím. Vyloženě kolegy? Tak máme pár jako..., znám třeba Ahmed má hlad, nebo z Brna třeba Kumbalu [ethno–alternative] a je jich spoustu. Spoustu kapel hraje ‘world music’, ale my to hrajem trošičku jinak, než všichni ostatní. Spíš se cítíme být muzikanti jako všichni ostatní.
R&P: Dlouho jsem vás neslyšel. Naposledy to bylo v r. 2007, hráli jste s Longitalem na Ruzyni. Hanka Podhorská mi teď řekla, že ten klub už neexistuje.
Karel: To je škoda. A hlavně Daniel Salontay a Šina jsou kamarádi, my jsme s nima udělali i hudbu k divadlu, pak jsem s nima točil i desku, občas s nima vystupuju. A opravdu, to jsou muzikanti mému srdci nejblíže.
R&P: Nové album navazuje na vaše předchozí práce? Nebo je to reakce na zlo kolem nás?
Karel: Je to přirozený vývoj. Reakce na zlo? Spíše postavení se proti němu. Reakce na zlo je zase zlo a to my nechcem.
R&P: Takže to se nedá vymýtit lidskými prostředky?
Karel: Samozřejmě se dá vymýtit zlo, ale ne zlem.
R&P: Ale dobrem by se dalo.
Karel: Dobrem jo, dobrem určitě ano. Spíše postojem a pozitivem.
R&P: Rád dávám jednu otázku více hudebníkům, tak i vám: kterou vlastnost považujete za obzvlášť důležitou?
Karel: Já myslím, že vstřícnost. Empatie, to si myslím, že je důležitý.
R&P: A vliv techniky v hudbě je dobrý? Už jsme o tom vlastně mluvili...
Karel: Já si myslím, podle toho, v čích je rukou. Jsou spousty věcí, které jsou používány prvoplánově, jsou spousty hudebníků, kteří se s technikou sžili, používají ji jako svůj výrazový prostředek, můžu použít jasný příklad Björk, používá nejposlednější technické vymoženosti a přitom ta hudba je na vysoké úrovni a nesnaží se být komerční atd. atd.
R&P: Setkali jste se sní?
Karel: Ne, bohužel ne.
R&P: A na Islandu jste nebyli?
Karel: Ne, na Islandu jsme nebyli. Björk jsem viděl naposledy asi v roce 86 nebo 7 na Slávii, to byla ještě se Sugarcubes, byla ještě absolutně neznámá.
R&P: Dotkli jsme se minulého století. Jaký je to pocit vědět, že existuje spousta lidí, kteří oceňují hudbu z minulého století?
Karel: Tam byl položen základ. Ty základy se posouvají. To se neustále vrací v takových spirálách, zpátky k původním žánrům a zase to pokračuje dál. A hudba z konce 60´a počátku 70´s tehdejšími vymoženostmi techniky a najednou člověk zjišťuje, co oni opravdu hráli a spousta muzikantů nezestárlo. Zůstali dobří, i když je jim přes 70.
R&P: Miloval jste některého z těch muzikantů? Mraky, desítky jich v poslední době zemřelo, vyloženě známých, J.J. Cale, Jack Bruce, Lou Reed..., dotkla se vás smrt některého z nich obzvlášť?
Karel: Odchod Lou Reeda se mě dotkl hodně. Jacka Bruce taky. Viděl jsem ten koncert, kdy se dali s Cream dohromady. Tam bylo úžasný, jak Bruce s Gingerem Bakerem opravdu byli staří páni, vypadali jak důchodci a BYLO TO TAM! ÚPLNĚ STEJNĚ JAKO ZAMLADA! A ve “White Room”, kdy jsem čekal, že on to přece nemůže dát..., a on to zazpíval naprosto čistě, krásně..., je pravda, že ten Clapton vedle nich vypadal* jako seladon a oni jako starší chlapci, staří dědci, u prvních dvou písničkách jsem měl pocit, že umřou, tak neumřeli a bylo to čím dál tím lepší, no ten odchode Brucea taky. No a ten Richard Wright od Floydů taky a tam je toho víc. Víc těch lidí umřelo, opravdu je jich škoda.
R&P: Všichni nám chybí.
Karel: Chybí.
R&P: Co bylo inspirací k albu: Měli jste více písní, než těch 10?
Karel: Měli, dělali jsme na něm asi 2 a půl roku na té desce, spoustu materiálu jsme nepoužili. Dlouho jsme váhali, zhruba jsme věděli, kterým směrem se chceme dát ale zkonkretizovat jsme to nedokázali. Tu cestu a o čem ta deska má být. Pak jsme objevili Supay a od toho jsme se odpíchli dál. To je forma postavení se zlu. Nenechat se tím ovlivnit a nenechat se semlít informacemi, negativními skutečnostmi, hysterií, zlem obecně. O tom ten Supay je. Protože se nám stalo, že jsme to začali dělat a doba do toho vklouzla sama, aniž bychom se o cokoliv snažili.
R&P: Je to výslovně aktuální.
Karel: No, my jsme to dělali dřív, ani jsme s tím nepočítali. Nevím, jestli mám mít z toho spíše radost, spíše nemám.
R&P: Máte intuici, jak ty události budou následovat?
Karel: Doufám, že ne. (srdečný a dlouhý smích)
R&P: Že je lepší, kdyby jsme neměli pravdu.
Karel: Ano.
R&P: Je Supay dosavadním vrcholem Čankišou?
Karel: Když jsem ji slyšel poprvé, měl jsem dojem, že je hodně dospělá. Že se něco stalo. že ta kapela..., hrajeme spolu 17 let a více–méně ty třenice už jsou tak trošku pryč a to celý tak nějak vyhnilo, dostalo se to do období nějaké pohody a najednou zkrátka v té kapele a na té desce jsme dali to, co je v nás. Do společného díla. A ono to do sebe zapadlo jako takové soukolí. S tím, že nic nevyčnívá. Kapela funguje jako jeden celek, všichni se ukáznili, nikdo se nesnaží exhibovat. Což nevím, jestli se nám do této doby podařilo a ne v takové formě. A možná, že to není tím zvukem, který, když jsem to slyšel poprvé, tak mi vyrazil dech.
R&P: Ještě se vrátím k té první otázce: co ta první písnička v životě, co rozhodla o všem, dodneška si ji pamatujete a chytlo vás to?
Karel: Je to Vašek Neckář, písnička 5 světelných let z Planetária.
R&P: A z ‘world music’ nějaký vzor? Zážitek.
Karel: Pro mně bylo několik zážitků. Setkání a spolupráce se Saieen Zahoorem [Saieen Zahoor or Saeen Zahur Ahmad (Urdu: سائیں ظہور) (Punjabi: ਸਾਈਂ ਜ਼ਹੂਰ) (nar. circa 1937)/Okara, Pakistan; instruments: Ektara, Tumbi], což je pán, který má BBC Awards za rok 2006.
R&P: On je skutečně pokorný derviš v reálném životě.
Karel: Zahoor je nejsilnější umělec, jakého jsem měl to potěšení slyšet. Jeho hlas probudí duši. Jeho hudba vyživuje ducha. Pak spolupráce se súfijskou zpěvačkou Surhja Kanám a byla úžasná. Což v muslimském světě ne že by to bylo obvyklé být zpěvákem/zpěvačkou, vůbec ne. Uměla jenom urdsky. Dovedla vnučku, která to překládala. Snažili jsme ji najít elektronicky a nenašli. Ta spolupráce byla fantastická. Bylo to naprosto dokonalý. Pak jsme na Réunionu potkali pána, který se jmenuje Rajery [nar. 1964 in Ambohimanga (Madagascar), byl nominován na RFI World Music Award 2002]. Potom jsme ho pozvali sem do Česka, zahrál tady pár koncertů a pak jsme udělali koncert společně na festivalu v Náměšti nad Oslavou. Všichni mluvili s neuvěřitelnou úctou a pokorou. Když jsme přijeli na Borneo, hrál tam Danyel Waro, to byla taky úžasná záležitost. Jedna z největších hvězd ‘world music’ podle mýho. V tom Pákistánu bylo úžasné potkání s kompletní rodinou Nusrat Fateh Ali Khana, v tý době on sám už byl mrtvej, ale je to jeden velkej rodinnej hudební klan a tam hrajou všichni se všema. Třeba jsme tam viděli krásnou fúzi s flamenco kytaristou, Attaullah Khan Esakhelvi, s partičkou si tam hrál s Eddie Vedderem a podobný záležitosti. Prostě Pákistán je velká země se strašnou spoustou dobrých muzikantů.
Poznámka: * seladon: člověk uhlazeného chování a zevnějšku.
Website: http://www.cankisou.cz/cz/
_____________________________________________________________