Kelsey Lu — Blood (19 Apr 2019) 
♦ „Blood“ je lákavě umírněný debut, který ukazuje tónickou konzistenci bez kompromisů a bez ohledu na vynalézavost Lu. Od první skladby „Rebel“ ukazuje vysoký level, srovnatelný s Joannou Newsom, Julií Kent, Florence and the Machine a Laurel Marling. Ve svých skladbách naznačuje rozmáchlou orchestraci, přináší vlnící se struny nebo burácející perkuse, aniž by je tlačila do maximálního výbuchu. Tato rovnováha jí propůjčuje jemnost, která dělá celé album tak okouzlujícím. Do hudby klasicky trénované violoncellisty a skladatelky Kelsey Lu proniká měkkost. Není to měkkost muziky na pozadí nebo meditativní introspekce, ale koncentrovaná, účelná nálada — ta, kterou si rozdmýchala vlnícími se melodiemi a ukryla je pod svůj krystalický vokál. Vrcholem alba je zřejmě předposlední píseň „Down2ridE“, velice pěkně strukturovaná. Ovšem zde není žádné špatné skladby. Zrovna tak „Atlantic“ povznáší. Album jako celek je skvost. Určitě patří k tomu nejlepšímu v první ½. roku 2019. Dávám 9.3.
♦ Ale zeptej se Kelsey Lu, jak zní její violoncello, a rozvine se ti celý nový svět. Její nástroj osobní volby zní jako „opravdu starý moudrý strom, který je zasazen na dně oceánu,“ vysvětluje, „a pulzuje v něm mořský život, konkrétně tzv. mořští andělé.“ Je to blažený jemný romantismus Laurel Canyon, nemluvě o poetické štědrosti textů. [‚Mořští andělé‘ — navzdory jejich serafínskému jménu, vypadají jako hlubinný přechod od světlušek Lampyridae a hlív z rodu Panus nebo Omphalotus (ty dokážou rozsvítit dřevo, které napadnou), až po organizmy v jeskyni Waitomo].
♦ Velkým překvapením je převzatá píseň od 10cc — „I’m Not in Love“ z alba „The Original Soundtrack“ (Eric Stewart/Graham Gouldman, 11. březen 1975). Získala #1 UK Albums Chart / #2 US Billboard Hot 100 a také nominaci na BRIT Award za nejlepší britský singl.
♦ Tato píseň zahrnovala podporu velkého slovního sboru, který byl ve skutečnosti sestaven z hlasů skupiny. Bylo to pečlivě vybudováno z akordových smyček a multi tracků: k dokončení bujných harmonií za vokálem Erica Stewarta bylo zapotřebí nějakých 256 vokálních dubů. I proto uvádím celý text písně. Poslechni si píseň přímo v magazínu Batcho PinJi zde:
I’m Not in Love
I’m not in love
So don’t forget it
It’s just a silly phase I’m going through
And just because
I call you up
Don’t get me wrong, don’t think you’ve got it made
I’m not in love, no no, it’s because
I like to see you
But then again
That doesn’t mean you mean that much to me
So if I call you
Don’t make a fuss
Don’t tell your friends about the two of us
I’m not in love, no no, it’s because
I keep your picture
Upon the wall
It hides a nasty stain that’s lying there
So don’t you ask me
To give it back
I know you know it doesn’t mean that much to me
I’m not in love, no no, it’s because
Ooh you’ll wait a long time for me
Ooh you’ll…
♦ „Hudba byla vždy kolem domu, kde jsem vyrůstala. Prozkoumala jsem hudbu mimo hranice světa klasické hudby, což je ta hudba, na kterou jsem chodila do školy a tak dlouho jsem ji cvičila. Byl to opravdu super skleslý pocit, který mě tlačil do hledání jiných cest zvuku, aby by mi z té depresivní polohy pomohly. Bylo to v situaci, když jsem začala pracovat s místními hudebníky. Šla jsem od undergroundového rapu, hip~hopu a skutečného zpěvu zpátky ke hře na violoncello, a pak jsem objevila svůj vlastní zvuk: spoustu vrstev strun a pak hlas, vtáhne vás to, což vám také umožní vytvářet svůj vlastní svět. Stále dělám strunnou instrumentální práci a klavír; líbí se mi hraní s terénními nahrávkami. Moje hudba je spektrem zvuků, světla a inspirace: od jedné písně, která hovoří o mých rodičích, až po druhou, která mluví o mém sexu. Hrála jsem na violoncello 20 let. Líbí se mi, že jsem si kolem něj zabalila tělo — cítím se s ním velmi spojena. Když jsem ho poprvé spatřila, byla jsem na své pravidelné houslové lekci a můj učitel jej měl opřené o okno. Chtěl jsem si ho vzít domů, byla jsem si jistá, že si ho musím vzít, tak jsem to udělala, okamžitě jsem se zamilovala do toho zvuku — ten tón je tak blízký lidskému hlasu — a tak to je. Pocítíte vibrace — zamilovala jsem se do toho.“
Location: New York, NY
Album release: 19th April 2019
Record Label: Columbia Records
Duration: 44:59
Tracks:
01. Rebel 3:44
02. Pushin Against the Wind 3:44
03. Due West 4:11
04. KINDRED I 1:44
05. Why Knock for You 4:01
06. Foreign Car 3:18
07. Poor Fake 4:41
08. Too Much 2:18
09. I’m Not in Love 6:55
10. KINDRED II 0:45
11. Atlantic 3:14
12. Down2ridE 2:56
13. Blood 3:26
Review
by Stacey Anderson
APRIL 26 2019; Score: 7.5
★ Featuring collaborations with Skrillex and Jamie xx, the West Coast transplant’s debut album flips the chamber~folk cello of her debut EP into a contemporary, decidedly Los Angeles hybrid sound.
★ What does a cello sound like? Deep, melancholy resonance: a violin that’s listened to Joy Division on repeat, perhaps; a pale childhood free of grass stains. But ask Kelsey Lu what her cello sounds like, and a whole new world unfurls. Her instrument of choice echoes „a really old wise tree that’s planted in the bottom of the ocean,“ she’s explained, with „sea life living within it, specifically sea angels.“ It’s a beatific, Laurel Canyon answer as serves this West Coast transplant’s gentle romanticism, not to mention her poetic generosity. (Sea angels, despite their seraphic name, look like a deepwater cross between fireflies and Slimer.)
★ Rest assured, though, Lu’s cello is on dry land, and firmly planted in L.A. (This following a beautiful Jehovah’s Witness upbringing in Charlotte, North Carolina, and a stint in New York, where she recorded her spectral 2016 debut EP, Church.) The spirit of Southern California, and Lu’s subtle experiments with its musical tropes, form the sly engine of Blood, her first full~length album; with an ear still to the elegantly eerie avant~classical compositions of her past, and the chamber~folk philosophizing that anointed Church, she goes more volubly, more unmistakably Los Angeles with the record. There are delicate, deft pizzicato runs on her strings, still, but they precede a genial pop anthem co~produced by Skrillex that begs for montage placement on the next 90210 reboot. A dewy, two~part baroque~folk suite bookends a brassy, spangled disco anthem with Arthur Russell~style string flares. Above all, there is a sense of abundance, of florality; plush orchestrations rush into the spaces where her EP once shunned other instrumentation, preferring instead to let her cello reverberate with sharp~eyed reticence.
★ Lu’s well~rooted composure anchors these many directions, and her technical flexibility abets them. (Not for nothing has she shared stages and songs with artists as diverse as Solange, King Krule, Florence and the Machine, and Oneohtrix Point Never.) But where Church seemed to prod theological identity — it was even recorded in a house of worship, with the echo in the pews as pontifical backing — Blood has almost as many moments of curious travelogue as it does introspection. „You’ve even forgotten all about your heartbreak/Something’s getting washed off with waves,“ she sings somberly in “Atlantic” — and despite her sharp, almost atonal yelps to “jump!” into these waters, her icy cello seems to predict a sinister end. Fingerpicked folk guitar whips through “Pushin Against the Wind,” a gloomy folk requiem with hints of R&B that seems to exist as a conduit for Lu’s stunning vocals, at turns clear, aching, and incanting; it’s a moment of emotional whiplash from this straight into “Due West,” the ambling Skrillex collaboration that celebrates mournful California malaise by conjuring its name repeatedly, rolling and gently lilting like a seaside stretch of highway. It’s a glossy, diligent pop track with every instrument tastefully soaring and Lu’s roaming soul set in amber. It fades immediately and ephemerally in the warm Pacific air. So does her strangely faithful take on 10cc’s “I’m Not in Love,” a careful beat~by~beat imitation of that Virgin Suicides soundtrack staple — a creative plane away from her previous brazen pop covers. (See: her take on Joni Mitchell’s “River” with Sampha, as architecturally deconstructed as an entree on “Top Chef.”) ★ https://pitchfork.com/
Website: http://www.kelsey.lu/
Facebook: https://www.facebook.com/iamkelseylu/
______________________________________________
♦ Ale zeptej se Kelsey Lu, jak zní její violoncello, a rozvine se ti celý nový svět. Její nástroj osobní volby zní jako „opravdu starý moudrý strom, který je zasazen na dně oceánu,“ vysvětluje, „a pulzuje v něm mořský život, konkrétně tzv. mořští andělé.“ Je to blažený jemný romantismus Laurel Canyon, nemluvě o poetické štědrosti textů. [‚Mořští andělé‘ — navzdory jejich serafínskému jménu, vypadají jako hlubinný přechod od světlušek Lampyridae a hlív z rodu Panus nebo Omphalotus (ty dokážou rozsvítit dřevo, které napadnou), až po organizmy v jeskyni Waitomo].
♦ Velkým překvapením je převzatá píseň od 10cc — „I’m Not in Love“ z alba „The Original Soundtrack“ (Eric Stewart/Graham Gouldman, 11. březen 1975). Získala #1 UK Albums Chart / #2 US Billboard Hot 100 a také nominaci na BRIT Award za nejlepší britský singl.
♦ Tato píseň zahrnovala podporu velkého slovního sboru, který byl ve skutečnosti sestaven z hlasů skupiny. Bylo to pečlivě vybudováno z akordových smyček a multi tracků: k dokončení bujných harmonií za vokálem Erica Stewarta bylo zapotřebí nějakých 256 vokálních dubů. I proto uvádím celý text písně. Poslechni si píseň přímo v magazínu Batcho PinJi zde:
I’m Not in Love
I’m not in love
So don’t forget it
It’s just a silly phase I’m going through
And just because
I call you up
Don’t get me wrong, don’t think you’ve got it made
I’m not in love, no no, it’s because
I like to see you
But then again
That doesn’t mean you mean that much to me
So if I call you
Don’t make a fuss
Don’t tell your friends about the two of us
I’m not in love, no no, it’s because
I keep your picture
Upon the wall
It hides a nasty stain that’s lying there
So don’t you ask me
To give it back
I know you know it doesn’t mean that much to me
I’m not in love, no no, it’s because
Ooh you’ll wait a long time for me
Ooh you’ll…
♦ „Hudba byla vždy kolem domu, kde jsem vyrůstala. Prozkoumala jsem hudbu mimo hranice světa klasické hudby, což je ta hudba, na kterou jsem chodila do školy a tak dlouho jsem ji cvičila. Byl to opravdu super skleslý pocit, který mě tlačil do hledání jiných cest zvuku, aby by mi z té depresivní polohy pomohly. Bylo to v situaci, když jsem začala pracovat s místními hudebníky. Šla jsem od undergroundového rapu, hip~hopu a skutečného zpěvu zpátky ke hře na violoncello, a pak jsem objevila svůj vlastní zvuk: spoustu vrstev strun a pak hlas, vtáhne vás to, což vám také umožní vytvářet svůj vlastní svět. Stále dělám strunnou instrumentální práci a klavír; líbí se mi hraní s terénními nahrávkami. Moje hudba je spektrem zvuků, světla a inspirace: od jedné písně, která hovoří o mých rodičích, až po druhou, která mluví o mém sexu. Hrála jsem na violoncello 20 let. Líbí se mi, že jsem si kolem něj zabalila tělo — cítím se s ním velmi spojena. Když jsem ho poprvé spatřila, byla jsem na své pravidelné houslové lekci a můj učitel jej měl opřené o okno. Chtěl jsem si ho vzít domů, byla jsem si jistá, že si ho musím vzít, tak jsem to udělala, okamžitě jsem se zamilovala do toho zvuku — ten tón je tak blízký lidskému hlasu — a tak to je. Pocítíte vibrace — zamilovala jsem se do toho.“
Location: New York, NY
Album release: 19th April 2019
Record Label: Columbia Records
Duration: 44:59
Tracks:
01. Rebel 3:44
02. Pushin Against the Wind 3:44
03. Due West 4:11
04. KINDRED I 1:44
05. Why Knock for You 4:01
06. Foreign Car 3:18
07. Poor Fake 4:41
08. Too Much 2:18
09. I’m Not in Love 6:55
10. KINDRED II 0:45
11. Atlantic 3:14
12. Down2ridE 2:56
13. Blood 3:26
Review
by Stacey Anderson
APRIL 26 2019; Score: 7.5
★ Featuring collaborations with Skrillex and Jamie xx, the West Coast transplant’s debut album flips the chamber~folk cello of her debut EP into a contemporary, decidedly Los Angeles hybrid sound.
★ What does a cello sound like? Deep, melancholy resonance: a violin that’s listened to Joy Division on repeat, perhaps; a pale childhood free of grass stains. But ask Kelsey Lu what her cello sounds like, and a whole new world unfurls. Her instrument of choice echoes „a really old wise tree that’s planted in the bottom of the ocean,“ she’s explained, with „sea life living within it, specifically sea angels.“ It’s a beatific, Laurel Canyon answer as serves this West Coast transplant’s gentle romanticism, not to mention her poetic generosity. (Sea angels, despite their seraphic name, look like a deepwater cross between fireflies and Slimer.)
★ Rest assured, though, Lu’s cello is on dry land, and firmly planted in L.A. (This following a beautiful Jehovah’s Witness upbringing in Charlotte, North Carolina, and a stint in New York, where she recorded her spectral 2016 debut EP, Church.) The spirit of Southern California, and Lu’s subtle experiments with its musical tropes, form the sly engine of Blood, her first full~length album; with an ear still to the elegantly eerie avant~classical compositions of her past, and the chamber~folk philosophizing that anointed Church, she goes more volubly, more unmistakably Los Angeles with the record. There are delicate, deft pizzicato runs on her strings, still, but they precede a genial pop anthem co~produced by Skrillex that begs for montage placement on the next 90210 reboot. A dewy, two~part baroque~folk suite bookends a brassy, spangled disco anthem with Arthur Russell~style string flares. Above all, there is a sense of abundance, of florality; plush orchestrations rush into the spaces where her EP once shunned other instrumentation, preferring instead to let her cello reverberate with sharp~eyed reticence.
★ Lu’s well~rooted composure anchors these many directions, and her technical flexibility abets them. (Not for nothing has she shared stages and songs with artists as diverse as Solange, King Krule, Florence and the Machine, and Oneohtrix Point Never.) But where Church seemed to prod theological identity — it was even recorded in a house of worship, with the echo in the pews as pontifical backing — Blood has almost as many moments of curious travelogue as it does introspection. „You’ve even forgotten all about your heartbreak/Something’s getting washed off with waves,“ she sings somberly in “Atlantic” — and despite her sharp, almost atonal yelps to “jump!” into these waters, her icy cello seems to predict a sinister end. Fingerpicked folk guitar whips through “Pushin Against the Wind,” a gloomy folk requiem with hints of R&B that seems to exist as a conduit for Lu’s stunning vocals, at turns clear, aching, and incanting; it’s a moment of emotional whiplash from this straight into “Due West,” the ambling Skrillex collaboration that celebrates mournful California malaise by conjuring its name repeatedly, rolling and gently lilting like a seaside stretch of highway. It’s a glossy, diligent pop track with every instrument tastefully soaring and Lu’s roaming soul set in amber. It fades immediately and ephemerally in the warm Pacific air. So does her strangely faithful take on 10cc’s “I’m Not in Love,” a careful beat~by~beat imitation of that Virgin Suicides soundtrack staple — a creative plane away from her previous brazen pop covers. (See: her take on Joni Mitchell’s “River” with Sampha, as architecturally deconstructed as an entree on “Top Chef.”) ★ https://pitchfork.com/
Website: http://www.kelsey.lu/
Facebook: https://www.facebook.com/iamkelseylu/
______________________________________________