| l’ARRACHE~COEUR — Le Poulet Noir |
l’ARRACHE~COEUR — Le Poulet Noir
✹ V albu „Le Poulet Noir“, trio l’ARRACHE~COEUR popisuje svou čtyřletou cestu objevování specifického zvuku s inspirací původně ve francouzské lidové hudbě a jejím šarmu, která se v podání l’ARRACHE~COEUR postupně blíží ke klasické hudbě a jazzu. Silným zdrojem je poetika Borise Viana, které vzdává hold skupina l’ARRACHE~COEUR již svým názvem. Na nahrávce se zásadní měrou podílel rovněž jedinečný Miloš Dvořáček v roli hostujícího bubeníka/perkusisty. Autorem typické grafiky je linorytový specialista a promotér Jiří Vydra.
✹ V živém půlhodinovém supportu pro Choroš (6. 10. 2018) hraje pouze duo Daniel Kahuda: hurdy~gurdy a František Tomášek: accordion velmi volná témata s jediným omezením nádech~výdech a pravidelný tlukot srdce. Je zde ještě jiný nádech — tmavého kinematografického popu. V návaznosti na věčné něco, zachycující kontemplativní formu izolace, l’ARRACHE~COEUR se vydal k vytvoření nálady, která zachycuje podstatu minimalismu, a zároveň ji propůjčuje do hravějšího kontextu. Svou frenetickou energií a identitou tvaru se také vynořili s touhou přeložit zvuk akordeónu a niněry do jazyka duchovní jednoty jejich živého představení, ve kterém jsou hudebníci uzamčeni dohromady, aby vytvořili zajímavý svazek expanzivního díla.
✹ Život písně začínají jako náčrtek s velmi základními instrumentacemi, populárními melodiemi, aby je mohli rekrutovat do vlastního, dobře vyhnětěného tvaru, ze kterého pak pečou chléb. Vůně propečeného, živého a viscerálního zvuku, který je odlišuje od jejich debutu „Le Poulet Noir“; jakoby chtěli té tendenci a tomu kusu říct: „byla to skvělá zkušenost, jak to udělat, protože jsme vždycky chtěli mít možnost vyzkoušet něco v živém prostředí před nahráním ve studiu a ne naopak.“ A... „Vlastní typický styl hraní ambientně~roots~experimentálních kapek, které jsme předtím měli jen minimálně šanci předvést. Tři kusy nestačily, Zuzana vyzvala Daniela a Františka: „Ještě jednu! Já jsem teprv teď stihla přijít!“ Příjemně happeningový styl průpovídek mezi kusy postupně ladí večer do podoby přesvědčivé reinterpretace lásky ke skutečnému vlaku, plného cestujících, dobře ošlehaných tmavšími švihy smyčce, akustickými melodiemi, rytmickými perkusivními pulsy, prvky živé orchestrace, zatímco przněné, polofalešné tóny se ztrácí každou minutou, takže zde už není pocit podhodnocení, volného přelévání z „Magnificent Seven Theme“ Elmera Bernsteina do... ...„Danse Macabre“ Camille Saint~Saënse, spíše stylistická ispirace Steve Reichem na český improvizační způsob bez elektrických kontrapunktorů. Tyto staré filmové nástroje jsou prostě slavné. Nemám žádné slovo. Who would dislike such a theme? 1+1 ten večer bylo více, než 2, spíše miniorchestr, kde Rozmanitost volby Daniela Kahudy se pohybuje od ruin, přes fontány Yorkshiru až po útočiště z druhé světové války, jeskyně řezané hluboko do křídových útesů Doveru. Spiritualita železnice, mletý standard, kozí tanec! Závěrečné dojmy z nahrávky přinášejí skutečně unikátní zvukové plány a ducha každého místečka, přičemž pasáž od 6:05 dávám na piedestál. U toho jasněji vyniká, jak se spolupráce přelévá: bez mrknutí se střídají, kdo bude hrát rytmiku a kdo melodii. Je to vtipné: od ptáků ve dvoře~sklepě v Nižboře Křivoklátské vrchoviny s hustotou 52,8 ob./km2 až po doprovod bavlněného mlýna na bázi páry. Děkuji vám. Cítil jsem se jako v přepychově zařízené komnatě i malebně upravené zámecké zahradě. Lever le pouce!
Location: Prague, CZE
Genre: Roots Music, Classical, Jazz, Experimental
Album release: 3. 12. 2010
Record Label: l’arrache~coeur
Duration: 57:43
Tracks:
01 JeLito 4:25
02 Lever le pouce 2:51
03 Petit reggae 4:15
04 Tango 5:17
05 Le chat perdu 3:59
06 Danse ma cabre 4:54
07 Helsinki waltz 5:44
08 Loopínek 4:08
09 Take 7
10 Badujka 4:31
11 Čočkovka 4:36
12 Dudaplage 2:58
13 VyLito 5:18
14 Loopinek and his CNC machined wooden friends 4:47
Personnel:
✹ Daniel Kahuda: hurdy~gurdy, bagpipe
✹ František Tomášek: accordion
✹ Hanuš Axmann: clarinet, bass~clarinet, saxophone
hosté:
✹ Kristýna Franková: zpěv, saxofon
✹ Viktorie Dědečková: zpěv
✹ Miloš Dvořáček: bicí
✹ Puck Duits: dudy (cornemuse)
Credits:
✹ Mix: Šablonka / 3bees
✹ Mastering: Šablonka / 3bees
✹ Album art: Jiří Vydra
About:
✹ l’arrache~coeur: kompozitum je utvořené klasickým způsobem ze dvou slovotvorných základů spojených spojovníkem;
✹ slovotvorný základ první části je utvořen ze slovesa arracher (= rvát, trhat), druhý je zastoupen podstatným jménem le coeur (= srdce);
✹ vianismus označuje nástroj, mutace;
✹ zajímavé je, že se tato složenina objevuje i v dalším autorově románu, dokonce se stává jeho názvem, což je v případě Borise Viana neobvyklé;
✹ v románu Pěna dní (L’Écume des Jours, 1947) označuje zbraň, kterou použije Alise, když jde zabít Jean~Sol Partra:
✹ „…Otevřela kabelku a vytáhla z ní Chickův srdcerváč, který před několika dny vzala ze zásuvky jeho stolu.
✹ „Rozepnul byste si laskavě límeček?“ požádala ho.
✹ „Poslechněte,“ ozval se Jean~Sol, sundávaje si brýle, „všechno mi to připadá naprosto nesmyslné.“
✹ Rozepnul si límeček. Alise sebrala všechny své síly a odhodlaně vrazila srdcerváč Partrovi do hrudi. Podíval se na ni, umíral velmi rychle, a v jeho posledním pohledu se zračil údiv, že jeho srdce má tvar trojbokého jehlanu. […] Zaplatila mu, roztáhla chapadla srdcerváče a Partrovo srdce zůstalo ležet na stole; lesklý nástroj zase zavřela a strčila jej zpátky do kabelky, potom vyšla na ulici, tisknouc v ruce krabičku zápalek, kterou měl Partre v kapse…“
Bandzone: https://bandzone.cz/larrachecoeur
Facebook: https://www.facebook.com/arracheCZ/
_____________________________________________________________
| l’ARRACHE~COEUR — Le Poulet Noir |
✹ V živém půlhodinovém supportu pro Choroš (6. 10. 2018) hraje pouze duo Daniel Kahuda: hurdy~gurdy a František Tomášek: accordion velmi volná témata s jediným omezením nádech~výdech a pravidelný tlukot srdce. Je zde ještě jiný nádech — tmavého kinematografického popu. V návaznosti na věčné něco, zachycující kontemplativní formu izolace, l’ARRACHE~COEUR se vydal k vytvoření nálady, která zachycuje podstatu minimalismu, a zároveň ji propůjčuje do hravějšího kontextu. Svou frenetickou energií a identitou tvaru se také vynořili s touhou přeložit zvuk akordeónu a niněry do jazyka duchovní jednoty jejich živého představení, ve kterém jsou hudebníci uzamčeni dohromady, aby vytvořili zajímavý svazek expanzivního díla.
✹ Život písně začínají jako náčrtek s velmi základními instrumentacemi, populárními melodiemi, aby je mohli rekrutovat do vlastního, dobře vyhnětěného tvaru, ze kterého pak pečou chléb. Vůně propečeného, živého a viscerálního zvuku, který je odlišuje od jejich debutu „Le Poulet Noir“; jakoby chtěli té tendenci a tomu kusu říct: „byla to skvělá zkušenost, jak to udělat, protože jsme vždycky chtěli mít možnost vyzkoušet něco v živém prostředí před nahráním ve studiu a ne naopak.“ A... „Vlastní typický styl hraní ambientně~roots~experimentálních kapek, které jsme předtím měli jen minimálně šanci předvést. Tři kusy nestačily, Zuzana vyzvala Daniela a Františka: „Ještě jednu! Já jsem teprv teď stihla přijít!“ Příjemně happeningový styl průpovídek mezi kusy postupně ladí večer do podoby přesvědčivé reinterpretace lásky ke skutečnému vlaku, plného cestujících, dobře ošlehaných tmavšími švihy smyčce, akustickými melodiemi, rytmickými perkusivními pulsy, prvky živé orchestrace, zatímco przněné, polofalešné tóny se ztrácí každou minutou, takže zde už není pocit podhodnocení, volného přelévání z „Magnificent Seven Theme“ Elmera Bernsteina do... ...„Danse Macabre“ Camille Saint~Saënse, spíše stylistická ispirace Steve Reichem na český improvizační způsob bez elektrických kontrapunktorů. Tyto staré filmové nástroje jsou prostě slavné. Nemám žádné slovo. Who would dislike such a theme? 1+1 ten večer bylo více, než 2, spíše miniorchestr, kde Rozmanitost volby Daniela Kahudy se pohybuje od ruin, přes fontány Yorkshiru až po útočiště z druhé světové války, jeskyně řezané hluboko do křídových útesů Doveru. Spiritualita železnice, mletý standard, kozí tanec! Závěrečné dojmy z nahrávky přinášejí skutečně unikátní zvukové plány a ducha každého místečka, přičemž pasáž od 6:05 dávám na piedestál. U toho jasněji vyniká, jak se spolupráce přelévá: bez mrknutí se střídají, kdo bude hrát rytmiku a kdo melodii. Je to vtipné: od ptáků ve dvoře~sklepě v Nižboře Křivoklátské vrchoviny s hustotou 52,8 ob./km2 až po doprovod bavlněného mlýna na bázi páry. Děkuji vám. Cítil jsem se jako v přepychově zařízené komnatě i malebně upravené zámecké zahradě. Lever le pouce!
Location: Prague, CZE
Genre: Roots Music, Classical, Jazz, Experimental
Album release: 3. 12. 2010
Record Label: l’arrache~coeur
Duration: 57:43
Tracks:
01 JeLito 4:25
02 Lever le pouce 2:51
03 Petit reggae 4:15
04 Tango 5:17
05 Le chat perdu 3:59
06 Danse ma cabre 4:54
07 Helsinki waltz 5:44
08 Loopínek 4:08
09 Take 7
10 Badujka 4:31
11 Čočkovka 4:36
12 Dudaplage 2:58
13 VyLito 5:18
14 Loopinek and his CNC machined wooden friends 4:47
Personnel:
✹ Daniel Kahuda: hurdy~gurdy, bagpipe
✹ František Tomášek: accordion
✹ Hanuš Axmann: clarinet, bass~clarinet, saxophone
hosté:
✹ Kristýna Franková: zpěv, saxofon
✹ Viktorie Dědečková: zpěv
✹ Miloš Dvořáček: bicí
✹ Puck Duits: dudy (cornemuse)
Credits:
✹ Mix: Šablonka / 3bees
✹ Mastering: Šablonka / 3bees
✹ Album art: Jiří Vydra
About:
✹ l’arrache~coeur: kompozitum je utvořené klasickým způsobem ze dvou slovotvorných základů spojených spojovníkem;
✹ slovotvorný základ první části je utvořen ze slovesa arracher (= rvát, trhat), druhý je zastoupen podstatným jménem le coeur (= srdce);
✹ vianismus označuje nástroj, mutace;
✹ zajímavé je, že se tato složenina objevuje i v dalším autorově románu, dokonce se stává jeho názvem, což je v případě Borise Viana neobvyklé;
✹ v románu Pěna dní (L’Écume des Jours, 1947) označuje zbraň, kterou použije Alise, když jde zabít Jean~Sol Partra:
✹ „…Otevřela kabelku a vytáhla z ní Chickův srdcerváč, který před několika dny vzala ze zásuvky jeho stolu.
✹ „Rozepnul byste si laskavě límeček?“ požádala ho.
✹ „Poslechněte,“ ozval se Jean~Sol, sundávaje si brýle, „všechno mi to připadá naprosto nesmyslné.“
✹ Rozepnul si límeček. Alise sebrala všechny své síly a odhodlaně vrazila srdcerváč Partrovi do hrudi. Podíval se na ni, umíral velmi rychle, a v jeho posledním pohledu se zračil údiv, že jeho srdce má tvar trojbokého jehlanu. […] Zaplatila mu, roztáhla chapadla srdcerváče a Partrovo srdce zůstalo ležet na stole; lesklý nástroj zase zavřela a strčila jej zpátky do kabelky, potom vyšla na ulici, tisknouc v ruce krabičku zápalek, kterou měl Partre v kapse…“
Bandzone: https://bandzone.cz/larrachecoeur
Facebook: https://www.facebook.com/arracheCZ/
_____________________________________________________________